Pollert: Rohan mi připomínal Ledeckou. Soupeři to psychicky neunesli

Zdá se mi, že Lukáš se v posledním roce psychicky zklidnil. Už tolik nekazí, víc se koncentruje, což potvrdily všechny tři jeho jízdy na olympiádě, které byly dost vyrovnané a bez velkých chyb.

Když jsem ho sledoval před pěti lety, dělal dost školáckých chyb, což už teď neplatí. Přitom zrovna v Tokiu jeli všichni pod velkým psychickým tlakem a na něm to vůbec nebylo vidět. Zatímco jeho soupeři s výjimkou vítězného Slovince Šavšeka jeli ve finále špatně a psychicky to neunesli, Lukáš to zvládnul. Připomínalo mi to jízdu Ester Ledecké na olympiádě v Pchjongčchangu - sice superobří slalom vyhrála, ale ostatní jely blbě.

Lukáš ukázal, že mu tlak nevadí. Ukázal to už před olympiádou, kdy musel porazit českou konkurenci, aby se na Hry vůbec dostal. Nemyslím si, že by svou úrovní úplně předčil ostatní krajany, ale díky stabilním výkonům byl prostě nejlepší.

Kvůli covidu mohl závod přímo na místě sledovat jen omezený počet diváků, ale třeba já neměl obecenstvo rád. Nevím, jak to má Lukáš, ale mě povzbuzování vadilo. Náš sport je hodně technický a řev davu je dobrý akorát před cílem, kdy už se nemusíte na jízdu moc koncentrovat a naopak je třeba ze sebe vyždímat poslední zbytek sil.

Lukáš navázal na svého tátu a trenéra, který udělal stříbro na olympiádách v Barceloně a Atlantě. Jirkovi jsem hned poslal esemesku, že mu gratuluju ke třetímu rodinnému stříbru a on mi odepsal, že moc děkuje. Myslím, že je rád, protože stříbro bylo v Tokiu Lukášovým maximem.

Po závodu jsem na Twitter umístil svou fotku v klobouku s tím, že vodní slalomáři zase vyhráli medaili a že je to teprve začátek. Tu poloznuděnou fotku jsem tam dal naschvál, že vodní slalomáři furt přivážejí medaile, přestože se o nich tolik nemluví nebo nepíše. Byla to samozřejmě trošku nadsázka, ale myslím, že na vítězství má v Tokiu i Jirka Prskavec, který poslední tři roky jezdí nejlíp na světě. I když nepojede naplno, ale takzvaně na jistotu, měl by vyhrát. Ale stát se může cokoliv.