DVA NA JEDNOHO: S Poborským o volbách, spojení se Strahovem a Spartou, výpadech, jimž čelí, i kandidatuře do UEFA

Rád bych jako předseda letěl už do Itálie.

Den po valné hromadě se přece hraje v Boloni příprava české reprezentace s domácí squadrou a tam už předseda musí být. A celý výkonný výbor s ním, protože na nějaké oslavy nebude čas. Čeká nás práce. A hodně práce.

Snažím se vidět pravdu a nabízet ji veřejnosti. Té fotbalové v první řadě. Jestli mě bude chtít fotbalové hnutí 3. června v Nymburce zvolit, udělá to.

Musím přiznat, že napadlo. Věděl jsem, že budu muset bojovat a že předvolební boj nastane. Myslím si ale, že mě fotbalové hnutí zná a obrázek si udělá samo.

Mrzí mě to. Co mrzí, uráží, protože jde o bohapusté výmysly. Lživé fabulace jednoho či dvou novinářů. Snažil jsem se připravit na všechny myslitelné varianty, ale že do mě bude cíleně střílet jeden žurnalista? Že o mně bude šířit nepravdu? To jsem nečekal. Zvláště když se proti podobnému nařčení a osočování nelze reálně bránit.

Však se na diskusní pořady těším. Každý v nich půjde s kůží na trh, každý bude bojovat sám za sebe.

Myslím, že proti předsedovi Martinu Malíkovi jsem se vymezil dost jasně, takže nevidím důvod, proč bych měl být považován za kandidáta strahovského křídla. Ostatně, vždyť Vláďovi Šmicrovi podepisoval smlouvu také Roman Berbr. A Petr Fousek byl zase poradcem Miroslava Pelty. Pracovní poměr mu byl ukončen teprve tehdy, když už neměl komu radit. Jestli tedy někdo někam historicky patří, pak Petr Fousek, který je tradičním funkcionářem.

My se Šmícou jsme hráli dlouho fotbal. Šmíca teď dělá F-evoluci, snaží se změnit fotbal. Já dělám prakticky dennodenně mládež, která je dalece vzdálená velké fotbalové politice. Z toho pohledu mi vychází pouze jeden z kandidátů, který je se Strahovem svázaný. Petr Fousek.

To mi moji soupeři vyčítají už teď. Já v tom naopak vidím svou výhodu, protože denně pracuji s mládeží, potkávám se s lidmi, vnímám jejich potřeby. Znají mě a znají i moji práci.

To už se pálí. Od obou protikandidátů jsem slyšel výpady na svou osobu. Je ale otázkou pro ně, kam až v tom budou chtít zajít.

Nejdu a nepůjdu cestou F-evoluce, já chci fotbal spojovat. Jestli kluci z F-evoluce říkají, že na svazu je zapotřebí všechno obrátit a všechny lidi vyházet, jde o nesmysl, protože fotbal se v tom případě zastaví. Je rozjetá a rozdělaná spousta vynikajících projektů, a pokud by se tím zatřáslo, jak oni prezentují, odnese to jen a jen český fotbal.

Nic takového jsem nikdy neřekl. Věci je zapotřebí analyzovat, protože je co zlepšovat a změnit. Na Strahově jsou oddělení, která jsou personálně předimenzovaná, jsou ale i oddělení, která jsou naprosto poddimenzovaná. Jedním z nich je vzdělávání trenérů. A jsou tam samozřejmě lidé, kteří pracují na sto procent, a vedle nich ti, co tam sedí na dvou židlích. Mojí výhodou je, že mám tohle navnímané. Každé pondělí máme poradu ředitelů, takže jsem v zásadních věcech v obraze. Je mi podsouváno, že to je chyba, já v tom naopak vidím výhodu.

Samozřejmě, chystám změny. Ale abych populisticky říkal, že je třeba se vším zatřást a obrátit všechno vzhůru nohama, jako jsem to slyšel od Vládi Šmicra? Touhle cestou nejdu. A nepůjdu.

Také jsem podobné nesmyslné názory četl. Petr Fousek na mé konto řekl, že fotbal by neměli řídit fotbalisti. Pak tedy nevím, s kým chtějí fotbal dělat? Co chtějí dělat za sport, když nepotřebují fotbalisty? Jak o tom smýšlejí?

Už se to děje a bude se to dít až do konce. Je to politika, asi i součást boje, protože vyhrát chceme všichni. Každý si ale musí sám před sebou říct, jakou cestou jít a co je pro zvolení ochoten obětovat.

Vždycky může být hůř. Do voleb zbývají ještě tři týdny, dojde na další rozhovory i třeba na živé televizní debaty, které by mohly být zajímavé. Kritici, někteří novináři i protikandidáti se mě pokoušejí už teď nějak hodit do bývalé party, což je nesmysl. Já za sebou žádného kostlivce netáhnu.

Ne. V českém fotbale jsem celý život, prošel jsem všemi možnými etapami, zažil jsem úspěchy i neúspěchy. Samozřejmě hlavně sportovní. Tyhle pocity mám historicky za sebou.

Zatím je trochu nečitelné, jak se mapa republiky a tím i obraz českého fotbalu mění. Ve spoustě krajů se dostali do vedení noví lidé s novým myšlením. Proto mám dobrý pocit z toho, že se mění vnímání českého fotbalu. Zároveň se ale nedá tvrdit, že ti, co jsou ve funkcích delší dobu, jsou špatní. Tohle je také mylná představa. Stejně jako třeba to, že všichni noví funkcionáři jsou bezvýhradně pro F-evoluci. Nedá se prostě úplně vyčíst, kdo je kdo. Uvidíme 3. června.

A to je super zpráva do budoucna. Pro fotbal i celou společnost. Lidé, kteří smýšleli jako Roman Berbr a šli za ním, buď už nekandidovali, anebo při volbách neuspěli. Jsou ze systému odstrčení, což je dobře.

Ano, čekal. Roman Berbr byl dominantní personou. Generálem. Ve chvíli, kdy se jeho systému uřízla hlava, velice rychle se rozsypal. Následné volby v okresech a krajích pak znamenaly pozitivní signál, že fotbal má chuť se vyvíjet a zlepšovat. Že lidé mají chuť dál tlačit káru a pracovat v něm.

Snažím se je navštívit a mluvit víceméně se všemi, i když neřeknu přesné číslo, kolik návštěv jsem zatím stihl. Mám ale výhodu, že dělám mládežnické akademie. Spoustu lidí proto znám osobně, potkáváme se během roku a nejsem pro ně neznámý. I tak ale okresy a kraje objíždím, vnímám jejich potřeby, pocity. Vždyť jde o podhoubí, o masu fotbalu. Pořád mluvíme o tom, že potřebujeme širší základnu, ale ta je právě u nich. V okresech a krajích. Proto je třeba vytvořit adekvátní podmínky pro jejich práci.

Všechno je o penězích. Za poslední čtyři roky dotace pro kraje a okresy klesly na polovinu, což je strašně alarmující. Už proto, že jsme největším sportovním svazem se tři sta padesáti tisíci členy, takže sice dostáváme nejvíc dotačních peněz, jenže v přepočtu na člena jsme až na šestém místě. Musíme se ptát proč, když jsme dominantním a nejsledovanějším sportem. Tenhle propad je potřeba zastavit, otočit kormidlo na druhou stranu.

To ano, i když nejen o nich. Pravda je, že se kluby potýkají s nedostatkem hřišť, umělých povrchů, že problémem je zázemí, kabiny... Jsou ale věci, které jsme schopni zvládnout a dělat lépe sami. Třeba licencování a školení trenérů už od nejnižší úrovně, které musíme usnadnit a ulehčit. Není přece logické, aby tatínek trénující malé kluky musel obětovat čtyři víkendy, aby dostal potřebný papír. Zvlášť když covidová doba ukázala, že takovéto věci umíme dělat online. Proto tvrdím, že fotbalová asociace musí být v první řadě servisní organizací fotbalu.

Podle toho, co jsem četl v médiích a viděl na stránkách protikandidátů, mi přijde, že nám jde o stejnou věc. Chceme, aby svět fotbalu v České republice na tom byl lépe než doposud.

Vidím český fotbal jako celek, jinak ho vnímat ani nemůžeme. Ve stanovách je sice moravská a česká komora odlišená, ale zároveň je v nich nově zaneseno, že volby musí dojít do cíle. Dobře že tomu tak je, dobře že valné hromady už nebudou končit tím, že si potřeseme rukama a řekneme si, že se sejdeme zase příště. Jezdím na Moravu, sháním podporu. Ale je na čase, abychom šli dál jako jeden fotbal. Vždyť i národní dres máme jeden. Tomu musíme přizpůsobit všechno. Sjednotit se, deklarovat sílu a dominanci, kterou fotbal má.

Žádné úlitby, žádné sliby, touto cestou nejdu. Už proto, že deklaruju, že fotbal je jen jeden, takže ho přece nebudu dělit na dva. Ostatně, nikdo za mnou ani nepřišel s tím, že by za případnou podporu něco chtěl. A i kdyby se to snad stalo, já touto cestou nepůjdu. Položil jsem hlavu na špalek a jsem připravený pracovat pro český fotbal.

Sešel jsem se téměř se všemi. Ostatně, jde o prostředí, která detailně znám, protože to není zase až tak dávno, co jsem mezi představiteli profesionálních klubů seděl. Ti chlapi se víceméně nemění, navzájem nejsme nečitelní.

Od drtivé většiny ji cítím, ale opakuji - ukáže se až 3. června.

Některé indicie tomu skutečně trochu nasvědčují.

Ani mě nezajímá nic jiného. Nechci sestoupit ve výkonném výboru níž. Předsedou bude jeden z nás tří, jiné východisko není.

Doufám, že se nic takového nestane. Nedovedu si dost dobře představit, že by F-evoluce postavila ve volbách do svého čela bafuňáře, tradičního funkcionáře českého fotbalu, když se půl roku snaží s něčím bojovat. Vždyť by šla do velkých voleb s tím, že by popřela všechno, co dosud dělala.

Ale lživá, nezakládající se na pravdě a podsouvaná mně pořád jedním a tím samým člověkem. Neuvěřitelný a pro mě urážlivý příběh, když někdo dokáže vymyslet, že jako předseda asociace dám Spartě Rošického stadion zadarmo jen proto, že získám její hlas. Zvlášť když kolem Rošického stadionu existuje tolik smluv a různých závazků, které ani detailně neznám.

Doufám a také věřím, že nás vedení s jeho výsledky seznámí. Zvláště když teď začala pracovat velice aktivně kontrolní a odvolací komise, která poukazuje na spoustu věcí. Pro mě je to pozitivní signál, že kontrolní mechanismy fungují, že Strahov nežije ve vakuu a fotbal má schopnost sebereflexe.

Sám jsem zvědav, co z nich vyskočí.

Do managementu nevidím, ale přeji si, aby se už žádný kostlivec ve strahovských skříních neobjevil. Vím, že může přijít složitá doba, protože jsme trestněprávně stíhaný subjekt. Nelze nic předjímat, může se stát i to, že případ skončí špatně a zrodí se malér. Jestli ale něco vyskočí, jde to za pány, kteří byli ve vedení přede mnou. Já za sebou žádné dědictví minulosti netáhnu, takže hlavu do oprátky nestrkám. Jsem připravený fotbalu pomoci v lepších i horších chvílích.

Na rozdíl od nich jsem realistou, protože skutečně nevím, jestli reprezentace potřebuje na čtyři pět zápasů v roce národní stadion. Zvlášť když nejsme schopni vyprodat ani Eden, když tam národní mužstvo hraje. Navíc je naprosto nerealizovatelné, aby se do podobného megaprojektu pustila asociace sama. To by byla hloupost. Spíš než stadion mě trápí, že jsme jednou z mála evropských asociací, která nemá své vlastní tréninkové centrum. Ostatně, i UEFA se podivuje, proč ho nevybudujeme, když ona pamatuje na podobné projekty s dotačními programy a má na ně vyčleněné finance.

Spíše než se slibem přijdu s apelem, že jde o obrovskou příležitost pro český fotbal, kterou bychom měli využít. Zvlášť když už se UEFA sama poptávala, zda a kdy vybudování tréninkového centra plánujeme.

Také cítím, že v mezinárodní diplomacii musí být český fotbal daleko víc vidět, než tomu bylo dosud. Teď třeba v případě Ondřeje Kúdely nám UEFA jasně ukázala, jak moc nám zastoupení ve vrcholném orgánu evropského fotbalu chybí. Nechci vynášet soudy, zvlášť když nikdo z nás neviděl žádné důkazy o údajném rasistickém chování slávistického hráče, ale z celé kauzy je zřejmé, jak odlišný pohled má UEFA na fotbal český a fotbal na ostrovech. Proto s mou kandidaturou na předsedu souvisí další cíl, který si dávám.

...takže v případě zvolení předsedou jsem připraven se za dva roky ucházet o místo ve výkonném výboru UEFA, abychom v něm měli zastoupení. Český fotbal potřebuje získat na vážnosti i na mezinárodním poli, aby šel pořád dopředu. Zaslouží si to.

Těším se na šampionát tak jako tak, i když to v době covidové bude hodně podivné mistrovství. S omezenou diváckou kapacitou na stadionech, s koronavirovými pravidly a nařízeními platnými v každé z pořádajících zemí. A také nejspíš bez fanoušků, a tudíž atmosféry, která dělá turnaj turnajem.