ŠČASNÉHO ZÁPISNÍK: Slavia ve šlágru ukázala sílu lavičky

Slovan odehrál skvělý první poločas. Nedal soupeři sebemenší prostor, hrál výborně. Nadstavbou byly krásné góly, především od Michala Sadílka, dvakrát se trefil i Ondra Karafiát, což je na stopera velmi dobrá vizitka. Liberec ukázal obrovské nasazení ve spojení s fotbalovými kvalitami, v čemž je jeho síla.

Zaujal mě také tah pardubických trenérů Jaroslava Novotného a Jiřího Krejčího. Po necelé půlhodině, kdy už prohrávali 0:3, vystřídali tři hráče naráz. Sympatické, že nečekali alibisticky na poločas a zareagovali hned, protože chtěli se zápasem něco udělat. Kdyby hosté proměnili penaltu, možná by skutečně uhráli lepší výsledek. Po čtvrté inkasované brance však bylo hotovo.

Líbí se mi také Dynamo České Budějovice. V této sezoně prohrálo venku jen jednou, a to v Jablonci, jinak vozí body ze hřišť soupeřů pravidelně. A dokonce tam vyhrává, jako třeba v prosinci na Spartě. Naposledy Jihočeši uhráli bod na Bohemce, kde to nikdo nemá jednoduché. Sice nemají hvězdný kádr, ale sází na tým, což je kolikrát cennější. Navíc vědí, co chtějí hrát, a to zase svědčí o dobré práci trenéra Davida Horejše.

Minule jsem mluvil o svých sympatiích k Radku Kováčovi. To, co se odehrálo o víkendu v Opavě, mi připadlo až komické. Zápas s Jabloncem nebyl totiž z kategorie, který by měli Slezané prohrát. Znovu ale ukázali, jak dojíždějí na koncovku. V první půli byli podle mého dokonce lepším týmem než jejich soupeř. Neměli sice moc šancí, ale s těmi, do nichž se dostali, naložili špatně.

Nakonec vstřelili dva góly, ale připravili se o ně sami zbytečnými ofsajdy. Nejprve René Dedič, aby pak po hlavičce Tomáše Smoly dorážel Aleš Nešický do sítě míč, který už byl prakticky v brance. Chápu, že hráč jedná mnohdy reflexivně, ale v tomto případě si Nešický musel být vědom, že je v ofsajdu. Musel vidět, že míč jde do brány a svou hloupostí sebere Opavě remízu.

Zastavím se také u zlínského Romana Potočného, který rozhodl o třech bodech z Olomouce. Znám ho dlouho, kdysi jsem si tohoto útočníka vytáhl do Teplic, kde podával výborné výkony, stejně jako později v Liberci. Angažmá v Baníku mu ale úplně nevyšlo. Podobně jako kouč Zlína Bohumil Páník mám rád tyhle typy hráčů. Roman je vítězný typ, pracovitý, má dobrou kopací techniku, umí dát gól. Přál bych mu, aby se brzy dostal do formy, kterou měl v Teplicích a Liberci. Ve Zlíně viditelně pookřál.

Plzeň znovu v Brně potvrdila, že to pořád není ono. Zápas byl vyrovnaný, Viktoria měla víc šancí, vyhrála, ale jak říkám, ještě to není Plzeň, na kterou jsme byli léta zvyklí za koučování Pavla Vrby. Viktoriánům nechybí nasazení, ale nejsou to zkrátka oni. Sympatické bylo, že se jich Brno nezaleklo a vzdorovalo.

Nakonec jsem si nechal šlágr 21. prvního kola mezi Slováckem a Slavii. Moc jsem se na ten zápas těšil. Minule jsem Slovácko hodně chválil a činím tak i nyní, i když prohrálo. Je to vyzrálý tým, který sklízí ovoce práce Martina Svědíka. Zajímalo mě i to, jak si povede Slavia po senzačním postupu přes Leicester v Evropské lize.

Po takových úspěších, a vůbec evropských pohárech, nebývají následující ligové zápasy jednoduché. Zejména, když přijedete na hřiště rozjetého soupeře. A Slovácko je navíc tým, proti němuž se na jeho hřišti hraje vždycky obtížně. Hraje z pohledu soupeře nechutný fotbal, jeho hráči jsou nepříjemní, důrazní, dostupují, nedají prostor. A k tomu mají dobré standardky.

Slavia s nimi měla hlavně v první půli problémy a dvakrát prohrávala. Ukázalo se, že Slovácko na ni bylo velmi dobře připravené a lídr ligy si s tím nevěděl rady. Rozhodl však široký a kvalitní kádr Slavie. To je u pohárových zástupců strašně důležité. Trenér Jindřich Trpišovský má kam sáhnout. Navíc je vidět, že celkově panuje v mužstvu výborná atmosféra. Kdokoli přijde z lavičky na hřiště, dokáže mužstvu pomoct. Nevidím tam žádnou zatrpklost, každý hraje pro tým, což je vidět a to je pro Slavii nesmírně cenné.