Článek
Pro trenéra Trpišovského šlo o premiéru se Slavií na evropské scéně. Po půlroce seznamování v průběhu minulého jara se v létě s klubem z Edenu pral o Ligu mistrů. V konfrontaci s Dynamem Kyjev museli Pražané vyklidit cestu. Ukrajinský klub nakonec putování na mezinárodní scéně končil v osmifinále Evropské ligy po dvou přídělech od Chelsea, kterou Slavia přivedla do úzkých a vystrašila.
Výkon Pražanů v konfrontaci s elitním týmem Premier League budil naději pro českou pohárovou budoucnost. Na lichotivou remízu, či snad dokonce triumf garantující postup sice Pražané ve čtvrteční noci na Stamford Bridge nedosáhli, ale i tak zaslouží aplaus.
Za odvahu a nebojácnost, s níž se v celém dvojutkání postavili „impériu" vybudovanému ruským oligarchou Romanem Abramovičem. Poklony po domácím aktivním představení se hrnuly ze všech stran a hřály ego celého klubu z Edenu. Možná jej rozpálily až natolik, že se dostavilo kratičké selhání v podobě zvolené taktiky. První půle na Chelsea vyvolávala vzpomínky na dvanáct let starý „masakr" z Arsenalu, který poslal z Londýna Slavii domů se sedmibrankovým přídělem.
Jenže nynější Slavia je jiná. Odvážná. Inspirativní. Sebevědomá. Hladová. Oslňující. Bavící. A přesně taková se ukázala v posledních pětačtyřiceti minutách v letošním ročníku Evropské ligy.
Od doby jediné účasti v Lize mistrů spojené s historickým výpraskem na mezinárodní scéně totiž prošla dramatickou proměnou. Nejprve bojovala o záchranu a prošla si obdobím, kdy ani na výplaty nebylo. Postupně se však tým z Edenu zvednul, zlé časy zažehnal a vstupem čínského kapitálu se situace obrátila k lepšímu.
A sázka na trenéra Trpišovského v zádech se sportovním ředitelem Nezmarem, který nastavuje sportovní koncepci celého klubu, se zdá být jako trefa jackpotu v loterii.
Už žádné tápání, žádné přešlapování na místě, žádné překotné změny herního stylu podle soupeře. Slavia jde vlastní cestou. Trenér Trpišovský se zdráhal po čtvrtfinálovém úspěchu tvrdit, že jeho tým dal návod na úspěch dalším českým klubům. Jistě, čínské prostředky dávají Slavii širší možnost. Hlavně však z její přestupové politiky jasně vyplývá, jaký je zájem sportovního úseku a kam chce tým směřovat.
V Edenu netvořili mužstvo výhradně pro české podmínky. Snaží se překročit hranice. Vytvořit tým schopný konkurovat na mezinárodní scéně, nikoliv se jen účastnit. Přimět hráče vystoupit z komfortní zóny. Respektovat soupeře, ale nepodléhat jeho jménu. Držet se za každých okolností vlastního stylu. „Je třeba být vyspělý po taktické, mentální, fyzické stránce. Hráči musí být ochotní z kondičního hlediska vstoupit tam, kam se normálně neodváží," má jasnou vizi Trpišovský.
Věří ve vlastní vizi. Věří v pracovitost a pokoru. Věří v hráče, které si vybral. A jeho víra naplňuje i fanoušky nadějí, že představení s Petrohradem, Genkem, Sevillou či Chelsea, po nichž se mohli dmout pýchou a hrdostí na český klub nejen fanoušci Slavie, nebyla ojedinělá a výjimečná fotbalová dobrodružství s evropskými giganty se budou opakovat.