Článek
V 27 letech je mezi českou sportovní smetánkou už jako doma. Poprvé do ní nakoukl po světovém titulu v roce 2015, vyhlášení Sportovce roku si užil také v letech 2016, 2019 a ve specifické podobě i letos.
Ještě na jaře přitom netušil, zda ho vůbec nějaké závody čekají. „Připravovali jsme se na něco jiného, ale jsem rád, že jsme na rozdíl od některých jiných sportů mohli závodit, měli jsme mistrovství Evropy, navíc doma,“ vybavuje si svůj už čtvrtý individuální titul v pražské Troji.
Ještě o něco výše ale staví letní boj o olympijské Tokio, kterou v tvrdé domácí slalomářské konkurenci zvládl s nevídanou suverenitou. „Ve snu by mě nenapadlo, že vyhraju všechny čtyři závody. Tlak byl velký, ale řekl bych, že jsem měl životní formu. Snad ji tedy dokážu za rok ještě vylepšit,“ vyhlíží svůj druhý start pod pěti kruhy.
A že se ho dočká o rok později? I to má svá pozitiva. „Jindy jsou na přípravu tři čtyři měsíce od domácí nominace, teď mám na to rok. A navíc jsem měl letos víc času na rodinu, byl jsem skoro rok doma, to je strašně neobvyklé. Užil jsem si první krůčky syna,“ hřeje tatínka rok a půl starého syna Jiřího.
S ním a manželkou Terezou teď oslaví druhé společné Vánoce. „Akorát u rodiny manželky se hodně drží tradice, že cukroví nejedí do Štědrého dne. A když ho všude před sebou vidím, je to pro mě dost destruktivní, snad je přesvědčím, aby se mohlo jíst dřív,“ směje se.
