Článek
Překvapivě ovšem nezabodovala v polohovce, na níž se dlouhodobě specializuje. Nový český rekord 2:25,24 min. a splněný A-limit pro Tokio zaznamenala v závodu na 200 metrů prsa. „Měly jsme s trenérkou plán zkusit se k limitu přiblížit. Ale ani ve snu by mě nenapadlo, že by to mohlo klapnout. A co víc, že to bude na prsařské dvoustovce, a ne na dvě stě metrů polohově," líčila se smíchem Horská pro Sport.cz po návratu ze střední Asie.
Limit přitom měla na dosah i na krátké polohovce, nakonec jí ale olympijská jistota unikla o vlásek. „O pět setin. Z toho jsem byla hodně smutná a zklamaná. A až později mi došlo, že jsem udělala obrovský posun, na všech tratích jsem plavala osobní rekordy. Prsařská dvoustovka bylo mé poslední vystoupení a šla jsem na start s úplně klidnou hlavou, že se uvidí. A dopadlo to nad očekávání," culila se.
Nerýsuje se po zdařilém vystoupení změna disciplíny? „Momentálně mě asi dost lidí jako prsařku vnímá, ale nechci se od polohovky odstřihnout, i když ji plavu dlouho a jsem z ní psychicky unavená," říkala Horská. „Prsa jsou prostě můj nejsilnější způsob, při polohovém závodu na nich naženu nejvíc času," dodala.
V říjnu Kristýna Horská vytvořila ve Skopje nový český rekord na prsařské dvoustovce v krátkém bazénu.
I tak se ale během podzimu stala na prsařské dvoustovce českou královnou v krátkém i dlouhém bazénu a z tabulek národních rekordů vymazala výkony Martiny Pechové, za svobodna Moravčíkové. „Říkala jsem si, že Marťa možná bude naštvaná, protože jsem ji připravila o rekordy na krátkém i dlouhém bazénu, ale vůbec. Měla velkou radost a upřímně mi gratulovala k limitu. Byly jsme vždycky dobré kamarádky a psala mi hned do Skopje i do Taškentu," vyprávěla Horská.
Zatímco pro Horskou byl limit na prsařské trati překvapením, trenérka Petra Škábová, která loni na podzim převzala strahovské VSC, na závodnici plzeňské Slávie vsázela. „Poté, co v říjnu vytvořila prsařský rekord v krátkém bazénu v makedonském Skopje, bylo jasné, že její forma roste. Snažila jsem se proto najít na závěr sezony mítink s možností plnění olympijských limitů, který by nám nahradil zrušené MS v krátkém bazénu," popisovala genezi cesty do plavecky neznámého Uzbekistánu, kam se nakonec vydala na soustředění a následné závody takřka kompletní česká reprezentace.
Uzbekistán byl dosud pro české plavce neznámou destinací.
V exotické destinaci přitom výprava našla výborné podmínky. „Trénovali jsme v bazénu v jejich olympijském centru v Taškentu a bylo to tam pěkné. Na to, že mají jednoho dva plavce vyšší úrovně, tak mají podmínky lepší než my. To je trošku smutné," neodpustila si srovnání Horská.
Jediné, co drhlo, bylo jídlo. „To bylo horší. Bylo to hodně o skopovém a koňském masu, a tohle já nemusím. A když jsme si řekli o lehčí jídlo, tak byly těstoviny s cibulí. Takže jsem si vařila na pokoji zalévací polévky. Zaplaťpánbůh za ně!," prozradila svůj tajný recept čtvrtá česká plavkyně s jistotou startu v Tokiu po Simoně Kubové, Janu Mickovi a Barboře Seemanové.
Tatínek si oddechl
Horská měla splněný A-limit již před minulou letní olympiádou v Riu de Janeiro, premiéru pod pěti kruhy si ale před čtyřmi lety neodbyla. „Byla jsem tehdy o pár setin až třetí závodnicí se splněným limitem a z jedné země mohou jet jen dva. Je to sport, rychlejší čas rozhodl," vzpomínala smířeně.
Z Taškentu tak přivezla o to větší radost. „Na letiště pro mě přijeli taťka a přítel, dostala jsem kytku. Rodiče to se mnou vůbec hodně prožívali už od toho nepovedeného Ria. Táta byl hodně smutný, že mi v Taškentu nevyšel limit na polohovce, prý druhý den nemohl ani obědvat. A o to větší radost pak měl, když jsem splnila limit," prozradila Horská.
