Článek
Na dvou z posledních tří světových šampionátů skončila v nové olympijské kategorii C1 na stupních vítězů, patřila do okruhu nenápadných českých medailových nadějí pro Tokio. Ale stejně jako ostatní sportovci musela skousnout roční odklad olympiády.
Zklamání zahnala a doháněla resty. S fyzioterapeutkou se více věnovala držení těla, aby minimalizovala dlouhodobé problémy se zkrácenými prsními a trapézovými svaly. „Už se cítím líp na vodě, v posilovně i při běhu, rok navíc mi pomůže,“ věří.
Objevila kouzlo jízdy na kole. „Pořídila jsem si ho po dlouhém rozhodování. Dřív jsem se do něj při tréninku nutila, teď vyrážím sama dobrovolně do přírody,“ pochlubí se s úsměvem.
A víc času měla na rodinu a své oblíbené psy. „Měli jsme dva, jeden bohužel umřel, tak jsem byla ráda, že jsem s ním mohla být ty poslední dva měsíce,“ vypráví.
Teď už ale svoji pozornost opět směřuje k divokým peřejím, na přelomu července a srpna čtyři závody ve Veltrusech a pražské Troji výrazně napoví o obsazení olympijských míst.
„Jsem ráda, že už by na konci sezony mělo být jasné, kdo pojede na olympiádu. Bude těžké se po takové době pustit do branek, ještě předtím si chci vyzkoušet závodní atmosféru ve své rodné Roudnici,“ plánuje 22letá slalomářka, která letos upne veškeré síly ke kategorii kanoistek.
„Jen jednou týdně teď jezdím na kajaku spíš na vytrvalost, abych si při ní neničila záda,“ popisuje slalomová obojživelnice.