Článek
„Píseň je zpívána mnoha lidmi, kteří si neuvědomují její historický kontext a její citlivost," vydalo nedávno prohlášení vedení anglického ragby. Skladbu totiž složil Wallace Willis, který byl v 19. století v USA otrokem, později osvobozeným.
Angličtí ragbyoví fanoušci ji začali používat jako svou hymnu od konce 80. let. Konkrétně v mezinárodním zápase mezi Anglií a Walesem, při kterém anglická reprezentace prohrávala o poločase 0:3, po změně stran ale za Albion zazářil černošský hráč Martin Offiah. Právě jeho výkon fanoušci spontánně oslavili zmiňovanou písní, která se posléze nadobro uchytila jako hymna anglické reprezentace.
Sympatizantům hnutí Black Lives Matter se ale zpěv písně složené bývalým otrokem Wallacem Willisem z úst převážně bělošských fanoušků anglického ragby nelíbí. Už v minulosti se nad hymnou pobuřovala americká novinářka ze CNN Aimee Lewis a v roce 2017 vyzvala Anglickou ragbyovou unii, aby její používání prověřila.
Kritizoval jí i aktivista Cornell William Brooks, prezident americké Národní asociace pro zvýhodňování barevných lidí, kterému se nelíbí, že je píseň používána k povzbuzení sportovního týmu a situaci označil jako „facku do obličeje dějin otroctví".
Zdá se, že ve světle nové vlny boje proti rasové diskriminaci se otázka písně „Swing Low, Sweet Chariot" znovu dostala na stůl a vedení anglického ragby o možné změně pořádku na stadionech skutečně uvažuje.
Podle všeho to ale vypadá, že píseň z ochozů přece jen nezmizí. Angličtí fandové mají totiž silného spojence a velkého milovníka ragby Borise Johnsona. „Určitě si nemyslím, že by měl být nějaký zákaz zpívat tuto píseň," řekl ministerský předseda serveru Sky a vyzval příznivce, aby se naučili i zbytek textu, protože by ji na stadionech rád slyšel diváky zpívat až do konce.
