Článek
Radek Čermák po překonání světového rekordu na běžkách.
Radek Čermák při úspěšném pokusu o světový rekord na běžkách.
Radek Čermák a hodnota nového rekordu na běžkách.
Jezdíte na běžkách i ve stopě nebo vás to baví jen rychle?
Jezdím, ale žádný extra běžkař nejsem. Spíš mě to baví z kopce dolů.
Běžky, na nichž jste zajel rekord, ale asi nebyly standardní z obchodu…
Byly, takové se normálně prodávají, akorát model backcountry, který má železné hrany. Ve Skandinávii se dost používají, jsou trošku širší a mají echt dřevěné jádro, žádný karton nebo něco odlehčeného. To by se při té rychlosti asi rozlámalo, potřeboval jsem něco tvrdšího.
Měly běžky maximální možnou délku?
Ta krámová délka je 200 centimetrů, já samozřejmě musel uřezat špičky, které byly až do nebe, aby nečouhaly a já se někde nevznesl. Měly asi 190 cm, což bylo moc krátké na tu rychlost, lepší by byly stabilnější. Jinak jsem měl stejnou kombinézu i helmu jako na sjezdovkách, běžecké boty s volnou patou a hůlky 140 cm dlouhé.
Co se maže na běžky, aby dosáhly maximální rychlosti?
Mazal jsem to samé, co na sjezdovky, ale v půlce jsem si říkal, že jsem možná nemusel. Měl jsem tolik starostí, že kdyby jely pomaleji, vůbec bych se nezlobil. (úsměv)
Co jste při jízdě řešil za trable?
Jízdu předtím ukončili Světový pohár na normálních lyžích kvůli větru. Tak jsem se bál, že povolení zruší i mně. Nakonec mě pustili, prvních asi 200 metrů bylo super, kluci říkali, že nebyl poznat rozdíl oproti sjezdovkám. Ale pak přišel vítr z boční strany, já se musel opřít o hůlku, kterou jsem malinko táhl po zemi. Běžky se strašně rozkmitaly do stran, tak jsem musel celé tělo uvést do takové křeče, abych se stabilizoval. Je tam i problém s vázáním, běžka nemá vypínací síly, jen zavřený plast, který drží osičku v botě. Na to jsem taky v půlce jízdy pomyslel, že jsem to měl přelepit aspoň nějakou izolepou.
V té rychlosti stíháte ještě přemýšlet, co zlepšit?
Když se to začalo klepat, první, na co jsem začal myslet, bylo vázání. U sjezdovek to neřeším, tam mám vázání na 200 kilo, to by mi muselo urvat nohu, aby vyplo, ale tady je jen ta osička.
Jak se dívali na váš kousek ostatní rychlostní lyžaři?
Ti od nás to dobře věděli, protože s sebou běžky tahám druhý rok, jen jsem čekal, kde mi to povolí, protože všude ta trať není pojištěná. Z cizích to nikdo nevěděl, takže když se balili, že se jde na ceremoniál a já se začal přezouvat a sprintovat k lanovce, nechápali, co se bude dít.
Říkal jste, že ne každá trať je pojištěná. Vy ano?
Ne. Teď kluci objevili, že u jedné pojišťovny to jde, tak to musím ještě prozkoumat. Neříkám to rád, ale jezdím bez pojištění, jinak by to vyšlo nesmyslně draho. Holt se nedá nic dělat, když se něco stane, musí se člověk vysoukat mimo trať a až tam zavolat pomoc. (úsměv)
Když jste za cílem viděl rychlost přes 145 kilometrů, byl jste překvapený?
Trénoval jsem na sjezdovce v Harrachově, kde jsem jel nějakých 113, normálně v bundě. Tak jsem věřil, že 130 padne, to byl cíl prvního pokusu. Ale že tam bylo 145, když předtím ti pomalejší kluci na sjezdovkách jezdili 149, to jsem samozřejmě nečekal, že budu na dostřel.
Ještě letos zkusíte zrychlit? Nebo se teď budete soustředit na zlepšení na sjezdovkách?
Vezmu si běžky i na závody do Francie, kde jsem vloni trefil český rekord na sjezdovkách 242. Na nich chceme jít krůček po krůčku na 245, pak už je magická hranice 250. Běžky mě baví, můžu se dál posouvat. Získaly i publicitu pro můj sport, potřebujeme nové kluky, holky i juniory, když je to normálně disciplína FIS s křišťálovými glóby. Snad teď někoho z alpského lyžování nebo skikrosu ukradneme. (úsměv)
