Článek
Jste pyšná na celkové páté místo ve Světovém poháru, nebo ve vás spíš převládá zklamání, že vás od třetí pozice dělilo tak málo?
Byla jsem hodně naštvaná, jsem taky jenom člověk. Netěšila jsem se kvůli tomu. Je to velká škoda. Prostě Innsbruck, tamní dráha mi nesedí. Je krátká, jednoduchá, zásadní je start. Čím kratší a jednodušší dráha, tím je start důležitější, což je pro mě blbý. Navíc ještě před námi jeli sáňkaři, dvě těžší zatáčky tak zvládl úplně každý.
Na jiné dráze byste to dala?
Nikdy dopředu nevíte. Bohužel polovina Světového poháru se jela na jednoduchých drahách. Třikrát v Innsbrucku a jednou ve Winterbergu. Byly jen dvě dráhy, Altenberg a Königssee, na kterých musíte pracovat, předvést jezdecké umění.
Jaká vzdálenost je ve skeletonu pět setin vteřiny?
Na startu, kde jedeme mezi třiceti a čtyřiceti kilometry v hodině, je jedna setina zhruba deset centimetrů. V cíli, kde frčíme až sto dvacet v hodině, kolem třiceti centimetrů. Takže pět setin vychází tak na metr a půl.
Zmínila jste startovní rychlost, která je vaší slabinou. Pomáhá vám ve zlepšení spolupráce s trenérem Josefem Andrlem?
Pořád na rychlosti pracujeme. Parametry jsou lepší a lepší. Ale nikdo nemůže čekat, že se během pár měsíců zlepším o tři desetiny. Všichni asi očekávají, že poběžím na startu jako Ruska Nikitinová. Jenže tohle se nestane ani za pět let. Musí se postupně.
Sezonu jste poprvé absolvovala s týmem, který tvoří fyzioterapeut Jakub Marek a servisman Petr Kouřil, který je známý pod přezdívkou Olsen. Jaká byla spolupráce s nimi?
Jsem ráda, že mám konečně svůj tým. Oba pro mě dělají hodně, mám všechno lehčí než dřív. Olsen mi pomáhá i mentálně.
Za necelých čtrnáct dnů se koná mistrovství světa v německém Altenbergu, který vám sedí. Jak se následující dny budete na šampionát připravovat?
Pojedu teď v týdnu Interkontinentální pohár v Königssee. Bydlím kousek od dráhy, což je ideální. Nebudu to brát jako závod, ale jako trénink. Abych nebyla deset dnů bez jízd. V dalším týdnu už budu trénovat v Altenbergu.
