Cíl českého esa? Být nejrychlejší. Jenže zatím nemá kde závodit!

Je teď těžké pro pořadatele sehnat peníze. Areály se zavírají a otvírají, je to komplikované. A to už na začátku podzimu odřekli závody ve Španělsku a v Kanadě. Takže to zatím vychází na čtyři závody Světového poháru plus mistrovství světa.

My jsme teď v Cervinii, ale kdyby byla u nás dobrá zima, věřím, že na Dolní Moravě a ve Špindlu se dá trénovat, máme tam zázemí. Ráda bych si v Krkonoších zatrénovala, naposledy se mi to povedlo před olympiádou v Soči na desetimetrové rovince… Ale bylo super bydlet doma a trénovat. Dá se jezdit i na piditratích, důležitý je pobyt na sněhu, abychom pro něj neztratili cit. Tak snad se sklouzneme i po Vánocích…

Je to těžké, plány jsme v poslední době měnili třeba třikrát čtyřikrát za dva týdny. Ráno s něčím počítáte, odpoledne je to jinak… Ale takový je i snowboardkros, každá jízda je jiná, nesmíte se nechat stresovat.

Italové se nad námi slitovali a dovolili nám sem přijet, což se nikdy předtím nestalo. Tak beru pozitivně, že když jdu na svah, je skvělé, že jsme tu sami nebo s jinými týmy a nejsou prodlevy. Jdeme rovnou na kopec bez front, i ve tři odpoledne je tam pořád manšestr. Navíc je tu deset dnů v kuse hezky, čerstvý vzduch, můžeme sportovat… A i v létě jsem zažila příjemné věci.

Byla jsem hodně na koni, což bylo skvělé. Dlouho se mi nestalo, abych za Pepinem chodila každý den. Nejdřív platila také omezení, že jsme je mohli jen opečovávat, ale když se uvolnila, byla jsem za ním každý den, chodila s kamarádkou na tréninky. Jsem začátečník, ale bylo super vidět, jak se zlepšuju. Navíc jsme přes léto s Tomášem Krausem zase roztočili seriál dokumentů pro Českou televizi, do toho jsem se snažila zvládnout školu, tak to bylo fajn.

Je pravda, že natrénováno máme dost na to, aby závody nebyly… My většinou trénujeme od jara do podzimu, pak začne hukot a jeden závod ze druhým. Tak uvidíme, jak to bude teď, musíme být připraveni na všechno. Máme zkušenost z konce minulé sezony ve Veysonnaz, kde jeden den přišla zpráva, že se závod ruší, pak zase, že ne, potom odjely některé výpravy… Čtyři dny nevíte, co bude, a máte se soustředit na závod. Tak jsme docela vycvičení…

Jezdit nejrychleji! (úsměv) A také si napravit reputaci z minulé sezony, kdy jsem padala jak hruška…

Co vím od jiných sportovců, zatím to mají v Číně naplánované, že uzavřou terminál na letišti, naloží nás do autobusů, odvezou na místo, tam budeme pár dnů závodit, a pak zase zpátky. Takže jestli se šampionát bude konat, zabezpečení bude na nejvyšší úrovni. Já doufám, že se mistrovství světa uspořádá, jinak bychom v Číně neměli žádný závod, a je pravidlem, že vždycky rok dva před olympiádou se ta trať otestuje. Je to důležitý závod pro nás i realizační tým, který si zkusí sníh a podmínky, zjistí, kde jsou buňky… A samozřejmě je to důležité i výsledkově, i když u mě většinou platilo, že když se mi testovací závody nepovedly, o to lepší to bylo pak.

Hlavně v Čechách mezi soustředěními. Stejně se nikam moc chodit nedá, ale snažíme se být ještě víc izolovaní, nejezdit po kamarádech, jen v nejbližší rodině.