Epický zvrat, mladičký král pelotonu. Na „covidovou" Tour se bude dlouho vzpomínat

Za superlativy samozřejmě stojí nový šampion Slovinec Tadej Pogačar, který se v jednadvaceti letech stal druhým nejmladším vítězem nejslavnějšího cyklistického závodu planety. Trofej vítěze přebral závodník UAE Team Emirates v neděli v Paříží poté, co v sobotu předvedl neuvěřitelný výkon v časovce a rozmetal sny krajana Primože Rogliče.

„Asi sním. Je to šílené. Cítím hrdost. Je to jako by mi explodovala hlava," smál se v záplavě gratulací, když bylo jasné, že je šampionem 107. ročníku Tour de France. „Zůstanu dál stejným klukem. Prostě budu jezdit na kole," ujišťoval rodák z Komendy severně od slovinského hlavního města Lublaně v sobotu večer, když se mu na Planinu krásných dívek, kde byl dojezd sobotní etapy, marně snažil dovolat slovinský prezident i rodiče.

Tour de France pro něj byla teprve druhou Grand Tour života. Minulý rok debutoval na Vueltě a vyhrál tři etapy. Když letos přijížděl na Tour jako lídr UAE Team Emirates, experti upozorňovali, že na takovou roli ještě neuzrál.

A když v sedmé etapě ztratil 81 vteřin, zdálo se nemožné, aby bojoval o celkové prvenství. Vzápětí však ohromil triumfem v devátém dějství. V přetěžkém stoupání na Peyresourde překonal o pětačtyřicet vteřin sedmnáct let starý rekord olympijského šampiona Vinokurova. „Když neútočíte, nemůžete vyhrát a získat čas," nastínil svoje krédo borec, který jako dítě miloval fotbal a v cyklistickém oddílu jej nejprve odmítli, protože neměli tak malé kolo.

Od třináctého dějství Tour byl druhý, v patnáctém díle přidal další etapové prvenství. V královské etapě však ztratil 15 vteřin, a tak jeho manko před rozhodující časovkou bylo 57 vteřin. „Byl jsem smířený s druhým místem. Jako malý kluk jsem sledoval Contadora, Schlecka a snil, že alespoň jednou budou součástí Tour. Takže jsem měl na nedělní dojezd do Paříže připravené bílé kolo pro vítěze soutěže do pětadvaceti let a byl vážně nadšený," vyprávěl Pogačar, když už bylo jasné, že lak na jeho bicyklu bude muset doznat změny.

Do časovky nešel odevzdaně. Na šestatřiceti kilometrech s brutálním dojezdem v pedálech doslova tančil. Jeho projev byl dynamický, plný síly a ani s přibývající únavou neuvadal. Ještě před nájezdem do cílového kopce manko 57 vteřin na Rogliče smazal. „Znal jsem každou zatáčku, každý výmol. Patří obrovské poděkování kolegům, kteří mi přes vysílačku vše nahlásili," připomínal zásluhu týmových parťáků.

A pak, když závod dospěl k rozhodujícímu stoupání, přišel okamžik jednoho z největších zvratů v dějinách Tour. Pogačar epickým výkonem letěl vzhůru pro žlutý trikot. „Dokud jsme byli na rovině, znal jsem časový odstup. Ale v kopci byli fanoušci v těsné blízkosti a děsně řvali. Neslyšel jsem vysílačku. Žádné pokyny. Nic. Takže jsem dupal na plný plyn," vysvětloval.

V cíli pak napjatě čekal, zda ve žlutém jedoucí Roglič bitvu s časem zvládne. Když krajan projel cílem, propukl Pogačar v jásot. Stihl po telefonu promluvit s přítelkyní, která se rovněž věnuje závodně cyklistice. A pak už padl do zajetí povinností lídra závodu.

„Bylo naprosté úžasné jet do Paříže ve žlutém," rozplýval se o čtyřiadvacet hodin později, když byl v Paříži korunován novým šampionem. Druhým nejmladším v historii. Primát drží Henri Cornet, jemuž při triumfu v roce 1904 bylo pouhých 19 let a 352 dnů. I pro Francouze šlo tenkrát o debut na Tour de France.

„Myslím, že v budoucnosti uvidíme na pódiích spoustu nových jmen," pronesl nový král Tour de France, že se o slovo hlásí nová generace zastoupená Bernalem, Evenepoelem, Sivakovem či právě Pogačarem, který na pódiu na Champs Élysées přebral i puntíkatý dres nejlepšího vrchaře a bílý dres pro nejlepšího jezdce do 25 let. Takovou dominanci nezažila Tour od dob vlády Belgičana Merckxe na začátku sedmdesátých let.