Článek
Ze závodního hlediska nešlo v závěru prvního týdne Tour nic vytknout. Peloton si v čerstvém větru razil cestu levandulí vonícím jihem k Pyrenejím, celkové pořadí rozházelo několik atraktivních kopců a celá Francie řešila, zda penalizace pro Alaphilippa, která domácího miláčka po pátém dějství vysvlékla ze žlutého trikotu, byla nutná.
V pozadí všeho cirkusu je ale cítit, že ani mocné kouzlo nejslavnějšího závodu planety nemůže Tour postavit mimo celosvětový kontext. „Tady by byla silnice za normálních okolností obsypaná fanoušky, že bychom měli problém projet," mávne rukou ke sporadicky obsazeným krajnicím ve stoupání první kategorie na Col de la Lusette, jež okořenilo závěr šesté etapy, bývalý španělský profesionál Pedro Horrillo.
S dvojnásobným účastníkem Staré dámy jsme se v závěru týdne proplétali pelotonem na palubě vozu hlavního sponzora závodu a postřehy 45letého rodáka z baskického Eibaru, který je už tradičním doprovodem týmu Škoda Auto, byly trefné.
„Divácké odezvě nenahrává posunutý termín. Červenec je tradičně čas prázdnin a dovolených a lidé jsou zvyklí spojit volno s Tour. V září je to jiné. Navíc je kvůli opatřením zcela omezený styk závodníků s fanoušky, na populární autogramiády letos mohli lidé zapomenout," poukazuje Horrillo na jednu z nutných novinek letošního ročníku.
„Pro závodníky se mnoho nezměnilo, výkon musí podat tak jako tak. Diváků je ale málo, přitom právě na nich Tour stojí," krčí rameny vítěz závodu z roku 2010 Andy Schleck ještě před startem šestého dílu v Le Teile při pohledu na téměř prázdný plac pod pódiem při představování jednotlivých týmů. „Ale když se podíváte na věc ze širší perspektivy... Bylo určitě důležité Tour uspořádat, dát lidem signál, že opět začínáme žít," soudí 35letý Lucemburčan.
Sám Schleck se přitom do poslední chvíle před startem smiřoval s myšlenkou, že by se letos - poprvé od druhé světové války - nemuselo na Staré dámě vůbec šlápnout do pedálů. „Dokud jsem nebyl v Nice, tak jsem nebral nic za hotovou věc. Člověk každé ráno koukl na internet a kontroloval, co se děje ve Francii, ve Spojených státech, v Británii... Vlastně jsem byl spíš připravený na to, že se nepojede," říká otevřeně.
Pořadatelé pro eliminaci šíření koronaviru napříč pelotonem zavedli systém dvou bublin, závodní a zbytku světa. Symbolem Tour se stala rouška, kterou vítěz etapy bezprostředně po dojezdu vyfasuje. Pokud by dva členové jednoho týmu měli pozitivní test, musí celý ansámbl z kolotoče vystoupit. A právě toto pravidlo nyní všechny účastníky dost straší. Představa, že bude těsně před Paříží pozitivní tým majitele maillot jaune...
„Pokud by na to došlo, tak by výsledek neměl historicky vůbec žádnou hodnotu a nechtěl bych být v kůži závodníka, jemuž by žlutý trikot spadl do klína. Pravidla jsou pravidla, ale každý chce triumf vybojovat na trati," přemítá Schleck, který se sám musel vyrovnat s faktem, že vítěznou trofej nedostal pod Vítězným obloukem, ale až s dvouletým zpožděním po dopingové aféře Alberta Contadora.
A tak zatímco hrstky diváků ve 30stupňovém vedru nedaleko proslulých meandrů řeky Ardèche s rouškami na obličejích nadšeně salutovaly svištícímu pelotonu, v pozadí byl v závěru prvního týdne Tour cítit nevyřčený otazník. „Jedeme Starou dámu v uvozovkách, rozhodně to není ta, na níž jsme byli zvyklí. U letošního vítěze bude navždy pomyslná poznámka pod čarou, že šlo o Tour de France covid-19. A to pořád za předpokladu, že dojedeme do Paříže. Na druhou stranu je třeba říct, že letošní rok nezměnil jen Tour, ale každého z nás," dodává někdejší student filozofie Horrillo.