Článek
O víkendu jste vyrazil na soustředění do Itálie za týmem. Jak vypadaly předešlé týdny, které jste od březnového závodu Paříž-Nice trávil výhradně v Česku?
Absolvoval jsem karanténu a následně po Velikonocích začal trénovat venku. Nestalo se mi dvacet let, že bych byl tolik času prožil na jednom místě. Šlo o novou zkušenost. Hodně jsem si čas s rodinou užil. Manželka i dcery za moji přítomnost byly vděčné. Teď už je čas vrátit se k cestování a závodění.
V jakém rozpoložení jste opouštěl rodinu po bezmála čtyřech společných měsících?
Těším se na kluky. Jsem hodně motivovaný. Po tak dlouhé době bez závodů... Já byl přitom jeden ze šťastnějších, protože mám osmnáct závodních dnů na silnici a k tomu nějaké závody ve virtuálním světě prostřednictvím aplikací Zwift a Rouvy. Absolvoval jsem i Krakonošův cyklomaraton v Krkonoších. Jezdil jsem navíc kritéria na Lopatárně v Plzni, abych získal rytmus a nemusel jezdit za motorkou. Po té objemové fázi tréninku budeme nyní jezdit více intenzity, byť už v určité míře v tréninku byla. Na soustředění v Itálii však přijde na řadu závodní intenzita, abychom byli připravení na první srpnový den, kdy se rozjede kolotoč závodů World Tour.
Tušíte už, jaký bude váš závodní program?
Začnu v Itálii hned první možný den na Strade Bianche. Pak bude následovat menší soustředění na Apeninském poloostrově před klasikou Milán-San Remo, následně bych měl jet Criterium du Dauphiné. Jsem v širším výběru našeho týmu pro Tour de France a doufám, že 26. srpna nebudu v Nice chybět na startu, který by pro mě byl jubilejní desátý.
Pandemie koronaviru se promítla i do světa cyklistiky, kde mnoha týmům hrozí ekonomické problémy. Bude na závodníky s ohledem na zkrácení sezony extrémní tlak?
Bude to hodně hektické a nervózní. Velké řadě jezdců končí smlouvy, takže se budou chtít ukázat v nejlepším světle. Je však potřeba si uvědomit, že od Strade Bianche do konce sezony je hodně týdnů a je nutné dobře rozvrhnout síly. Chce to brát s rozumem, ale současně si nenechat uniknout začátek sezony. Osobně se na velké závody moc těším.
Už na konci minulého roku, jste spustil i kampaň 1,5 metru, která vyzývá řidiče na silnicích k bezpečnému a ohleduplnému předjíždění cyklistů. Co vás k takové aktivitě vedlo?
Trávím během roku na silnici padesát až šedesát tisíc kilometrů za volantem, dalších třicet až pětatřicet tisíc kilometrů v sedle kola. Mám pocit, že všichni se na silnici chováme, jak bychom neměli. Když se trochu uskromníme, mohou spolu vycházet řidiči i cyklisté a nikdo se nebude bát vzít na kolo rodinu. Respekt a ohleduplnost je na místě.
Roman Kreuziger na trase Krakonošova cyklomaratonu při stoupání na Pražskou boudu.
S jakou odezvou se vaše iniciativa setkala?
Mluvíme o respektu na silnici mezi řidiči a cyklisty. Nejde nám nyní o zákon. Jsme apolitičtí, nemáme nic společného se zákonnou iniciativou ani žádným politikem. Zákon nás nenaučí chovat se k sobě slušně. Jde nám o osvětu, vzájemný respekt řidičů a cyklistů, porozumění a oboustranné dodržování pravidel. Na projektu 1,5 metru pracujeme s manželkou Míšou, dalšími cyklisty a přáteli přes rok. Nepřeju si, aby na něm kdokoliv parazitoval. Ambasadory celé akce jsou Peter Sagan, Pavol Habera, Jaroslav Kulhavý, Petr Vakoč a přidává se spousta dalších. Na kole jezdí mnoho lidí. Není to tak, že útočíme na řidiče. I cyklisté jsou mnohdy neukáznění.
Narážíte na něco konkrétního?
Pro mě je třeba stejnou samozřejmostí jako připnutí pásu v autě nasazení cyklistické přilby před jízdou. Je důležité o sebe dbát. Doufám, že se nám osvěta podaří. Na silnici nejsou dvě skupiny. Cyklista je součástí provozu. Když potká traktor, počká a objede ho. Myslím, že pár vteřin čekání za volantem na bezpečné předjetí cyklisty stojí za to, aby nedošlo k neštěstí, protože život máme jeden. Zapojit se může každý na www.ukazrespekt.cz.
