Článek
Minulé tři měsíce se Štybar chystal v Belgii, kde trénoval zejména po boku hvězdného Mathieu van der Poela. V závěru června však borec týmu Deceuninck Quick Step poprvé od Vánoc dorazil do Česka za rodinou. Přípravu spojil s týmem Topforex Lapierre, jehož závodníci byli ubytování ve Štybarově penzionu ve Stříbře.
„Já chtěl vyrazit za klukama už na jejich soustředění do Špindlerova Mlýna, což se nepodařilo kvůli počasí. Vždy mám u Topforexu zázemí během republikového šampionátu, berou mě jako jednoho ze svých. Kolem Stříbra jsou ideální podmínky pro přípravu, tak jsme absolvovali společný třídenní tréninkový blok," vysvětloval Štybar, který kvůli pandemii koronaviru zůstal „uvězněn" dlouhé týdny v druhém domově v Belgii.
Zdeněk Štybar z týmu Deceuninck Quick Step po vítězství v šesté etapě závodu Vuelta San Juan v Argentině.
Na začátku sezony zvládl etapový závod San Juan v Argentině, dvě jednorázovky v Belgii, a pak etapák Paříž-Nice. K závodům by se měl vrátit hned první srpnový den, kdy je na programu Strade Bianche. V programu má zahrnutou i klasiku Milán-San Remo. „Ještě jsem si to v hlavě nezafixoval napevno, nikdo stoprocentně neví, jak bude vše vypadat a nechci znovu zažít pocit zklamání, kdy nám všechno vzali a plány popadaly jako domeček z karet. Trošku jsem se mentálně přenastavil. Mám zafixováno, že je leden a trénuji na březen, kdy začínají závody standartně," uvedl s úsměvem Štybar.
Před sezonou připouštěl, že jeho forma se blíží maximu. „Cítil jsem se téměř v životní formě. A najednou jsem se musel vyrovnat s faktem, že závody nebudou. Nehroutil jsem se, ale bylo to velice těžké. Do toho jsem si uvědomil, že se nedostanu za rodiči, ani do mého třetího domova na Mallorce. Nakonec mě uklidnilo, že jsem mohl alespoň normálně trénovat," kvitoval Štybar s vděčností, že v Belgii mohl vyrážet za přípravou v sedle kola, zatímco v řadě dalších zemích byli cyklisté odkázáni jen na trenažéry.
Deceunink Quick Step má pro závodníky připraveného psychologa, který je cyklistům belgické formace denně k dispozici. „Já mám i svého osobního. Už je to spíš můj kamarád, který se mi věnuje od doby, kdy jsem ještě jezdil cyklokros. Ten mi hodně pomáhá, ale spíše řešíme přípravu na závody, nebo když mám nějaké problémy," vysvětluje Štybar.
Zdeněk Štybar v dresu týmu Deceuninck Quick Step pro sezonu 2020.
Nejzaručenějším receptem na případný splín je pro něj pětiletý syn Lewis. „Když se vrátím z tréninku, on samozřejmě nepozná, jestli jsem ujel padesát nebo dvě stě padesát kilometrů. Nikdy bych ho neodbyl argumentem o únavě. Takže mě čeká druhá fáze, kdy jdeme běhat, skákat, jezdit na kole. Jsme spolu, dokud neusne. Večer se ještě věnuji záležitostem týkajícím se mého penzionu a půjčovny kol na Mallorce. A v sedm ráno mě zase budí můj malý biologický budíček, že je čas jít si hrát," culí se Štybar.
Rodinný kolotoč je pro něj už vlastně rutinou. A věří, že v zaběhnutých kolejích bude pokračovat i cyklistika. „Doufám, že se nebudeme muset vracet k virtuálním závodům. Trenažér je pro mě zlo," přiznává upřímně a věří, že až odstartuje kalendář World Tour, nebudou platit žádné restrikce a kolem tras závodů budou fanoušci.
„Já mám rád diváky u trati a nedokážu si představit, že bych závody jako Paris-Roubaix nebo Kolem Flander jel bez diváků, to by bylo smutné. Cítil bych se jako na tréninku. Dodávají závodům neskutečnou atmosféru. Jako závodníka mě nakopnou, dodají mi motivaci a ženou mě k maximálnímu výkonu."
