Chci se odrazit ze dna a znovu kariéru nakopnout, hlásí dvojnásobný olympijský medailista

Trošku jsme s manželkou pendlovali. Byli jsme pochopitelně doma v Beskydech, ale vyrazili jsme za rodiči do Ostravy a Ústí nad Orlicí. Užil jsem si pohodu vánočních dnů. Všechno je klidnější, člověk si psychicky odpočine.

Nemůžu z tréninku vysadit a jen se ládovat cukrovím, to by byla pohroma. Kdybych si sedl k televizi a jen si dopřával podle chuti, přibírám a forma jde dolů. Stačí výpadek pár dnů a hned se to projeví. Čím je člověk starší, hůře se kil zbavuje. Ale zase jako úplný asketa jsem svátky neprožil. Užil jsem si pohodu i s jídlem a přípitkem. Podíval se v televizi na pohádky, které vyvolávají určitou nostalgii, i nové věci. Myslím, že k období na přelomu roku to patří.

Nebylo to ideální, ale Cape Epic vyšel. Ve světě horských kol získává závod stále větší prioritu. Triumf mi udělal obrovskou radost. Byla to skvostná záplata na jinak plonkovou sezonu. Kromě svěťáku v Novém Městě na Moravě se ten rok moc nepovedl.

Michal Červený

V druhé polovině sezoně jsem ty pocity měl. Ale do výsledků se promítalo hodně zdravotních problémů. Nebyl jsem schopný výkon udýchat. Takže jsem se utěšoval, že pokud trable vyřeším, dostanu se na úroveň minulého roku, kdy jsem byl druhý na mistrovství světa a bojoval na Světovém poháru v Lenzerheide s dominantním Schurterem.

Jde o součet několika věcí a zejména špatných stereotypů. Vlivem vážnějších zranění, jako byla zlomená čéška či ruka, došlo k určité disbalanci při posedu na kole. V součtu s dvaceti lety na nejvyšší úrovni tělo prostě trošku stávkovalo. A v úplné špičce je obrovský rozdíl, pokud jedu na pětadevadesát procent nebo sto. Uklidňují mě výsledky testů, kde nebyl žádný zásadní problém. Nic mi nebrání, abych se vrátil na nejvyšší pozice. Musím rozbít stereotyp. Osvěžit trénink, zařadit jiné prvky. U mě se projevilo i zařazení nové disciplíny v podobě shorttracku. Je třeba mezi závody i více odpočívat. Nepodařilo se mi vše ideálně nastavit.

Michal Červený

Kdyby se ozývaly dané hlasy z okolí nejbližších, mrzelo by mě to. Ale rodina, přátelé, a především můj tým vědí, kde je problém. A ostatní? Já zažil spoustu situací, kdy mě někdo odepsal. Poprvé už před patnácti lety. Nijak negativně mě to neovlivňuje, spíše motivuje, nebo mi to je úplně jedno. Byl jsem sám naštvaný. Světový šampionát se jel v Lenzerheide, které mi sedí. A pak mě deprimovalo vědomí, kolik práce jsem odvedl v tréninku, omezil soukromý život a výsledek stejně nebyl pozitivní. Navíc jsem před šampionátem onemocněl, a tak propásl šanci na dobrý závod.

Vůbec ne! Trénink mě baví. Ale vysilovalo mě, když jsem seděl hodiny v autě a jezdil po doktorech, čemuž jsem musel přizpůsobovat program. Brzdilo mě, když jsem měl v hlavě řešení zdravotních trablí. Stálo mne to spoustu psychických i fyzických sil. Bylo ohromně demotivující pořád řešit, proč se nemůžu dostat na maximální výkon. Dával jsem tréninku více než v minulých letech, ale výsledky byly ještě horší. Beru vše jako dobrou příležitost odrazit se ze dna a nakopnout kariéru zpět k vrcholu, kterým je pro mě olympiáda v Tokiu. Když jsem se totiž cítil nejhůře, uvědomil jsem si, jak moc mě kolo pořád baví.

Michal Červený

Až do poloviny října jsem se držel v určitém závodním módu. Pak jsem vyrazil s ženou na Floridu na dovolenou kombinovanou s první přípravou. Odpočívali jsme, ale byli i na celodenní prohlídce Kennedyho vesmírného střediska na mysu Canaveral. Viděli jsme raketoplány, startovací věže... Hodně zajímavý den. Ale už v Americe jsem začal s tréninkem. Kolo jsem sice neměl, ale chodil jsem běhat a do posilovny. Nechtěl jsem na čtrnáct dnů vypnout, protože jsem měl pochopitelně kemp na Mallorce v hlavě a po čtrnáctidenním ležení bych těžko trénoval v potřebné kvalitě.

Ještě jej ladím. Měl bych začít na Cape Epic a pokusit se o čtvrté vítězství. Budu si závody více vybírat, aby mi vyhovovaly. A samozřejmě přizpůsobím program olympijským hrám v Tokiu, které už jsou za necelé dva roky a kde bych chtěl potřetí v řadě medaili.