Článek
Základ pro svůj oblíbený styl boje získával už v útlém věku, kdy začal trénovat řeckořímský zápas. Nechybělo ale mnoho a z Barboríka vyrostl fotbalista. Jeho otec hrál fotbal, strýc zápasil. Od šesti let zkoušel oba sporty. „Brzy jsem zjistil, že kolektivní sporty nejsou nic pro mě. Nejsem rád, když musím pykat za chyby někoho jiného, v zápasení to bylo čistě na mně," vysvětluje devětadvacetiletý bojovník.
Zápasení rodáka z Nitry úplně pohltilo. V šestnácti letech poprvé okusil také MMA, když jeho kamarád Michal Sobolič otevřel první klub. „Zpočátku mě to absolutně nechytlo. Měl jsem šedesát kilo a na tréninky chodili stokiloví chlapi. Tehdy to nemělo žádnou strukturu, takže jsem se držel zápasení," vzpomíná na začátky. „Když mi bylo 18, otevřel Michal nový gym. Tam už to mělo hlavu a patu a já jsem se do toho úplně zbláznil. První tři měsíce jsem nevynechal snad jediný trénink, chodil jsem tam třikrát denně," říká Barborík.
V té době navštěvoval gymnázium, do cesty mu ale přišla skvělá a pro osmnáctiletého chlapce i vcelku odvážná příležitost. „Bratranec v Londýně mi nabídl, že u něj můžu bydlet a trénovat tam. Přerušil jsem studium a přestěhoval se. Chodil jsem na brigádu, vedle toho trénoval a v gymu si mě tak oblíbili, že mi našli lepší práci. Dělal jsem noční směny ve výrobně kreditních karet, takže vedle trénování jsem si i docela vydělal," vypráví Barborík.
View this post on Instagram
Z Anglie odjel až na popud Soboliče, který spolu s dalším Barboríkovým kamarádem, Martinem Budayem, úřadujícím šampionem OKTAGONU, odjel do Abu Dhabí. „Zápasení je tam extrémně oblíbené, vždyť i šejkův syn má černý pás. Měl jsem našetřeno, tak jsem si zaplatil několik týdnů trénování tam. Na jediném tréninku se na nás střídalo tak padesát černých pásů a pak byl i turnaj. Byla to obrovská zkušenost," popisuje slovenský ranař.
Po návratu domů se vrhnul mezi profesionály, jeho přístup byl ale dle vlastních slov dost nesystematický. Po třech výhrách přišel duel s Tomášem Deákem, který Barborík prohrál na body. „Ten zápas mi ukázal, že mám na to porážet kvalitní soupeře. Věděl jsem ale, že musím okamžitě změnit přístup." Netrvalo dlouho a Barborík přešel pod křídla Ilji Škondriče do bratislavského OFA gymu. A tato změna se očividně osvědčila. Od té doby desetkrát vyhrál a hned devět soupeřů dokázal porazit před limitem.
View this post on Instagram
Skvělé sportovní výsledky ale ne vždy automaticky znamenají spokojenost. Po turnaji v Šamoríně začátkem loňského roku se Barborík na dlouhou dobu odmlčel. „Měl jsem osobní problémy, zdravotní problémy zároveň zasáhly moje rodiče, o které jsem se staral. Nebudu lhát, nebylo to nejšťastnější období. Byl jsem na dně. A když má člověk hlavu někde jinde, tak je na trénincích poloviční, tak jsem si prostě dal pauzu od všeho. Neměl jsem na nic chuť a občas tam byly i myšlenky, že bych s MMA skončil," popisuje Slovák nepříjemné období. „Pomohli mi kamarádi. Všechny jsem odmítal, ale někteří se odbýt nenechali, za což jim moc děkuji," dodává Barborík.
Po více než půlroční pauze se vrátil zpět k trénování a chuť do MMA byla najednou ještě větší, než kdy předtím. „Je to asi nějaká odměna shůry za to, že jsem to nevzdal," vysvětluje si Barborík, který v prvním zápase po pauze upáčil Krzystofa Klaczeka v KSW a připsal si submisi večera.
Zatím nejdůležitější zápas jeho kariéry ho ale čeká 11. září. Na turnaji OKTAGON 27 stane poprvé v titulovém zápase. Ukázat, že je tou nejlepší pérovou váhou, bude muset v souboji se slovenskou legendou Ivanem Buchingerem. Jejich duel organizace promuje jako Zápas století pérové váhy. „Tohle bude neskutečně kvalitní zápas," zaznělo na tiskové konferenci třeba z úst Karlose Vémoly. Ostře sledovaná bitva o krále pérové váhy je za rohem, sledovat ji můžete 11. září na OKTAGON.tv.
