Článek
„Na konci roku a na začátku roku jsem byl na dvou akcích. Už v listopadu jsem měl být oficiálně myslivcem, měl jsem být na zkouškách, bohužel kvůli covidu se vše zrušilo, teď mě zkoušky čekají v dubnu. Věřím, že už k nim budu patřit," přeje si zápasník MMA, který naposledy prohrál v roce 2012.
Hony, naháňky, to je pro Dvořáka procházka, na kterou si bere kameru. Vyrazí ven a je mu fajn. „Jinak já nejsem velký lovec. Když už bych měl lovit, tak pak to sníst," má svoje zásady.
Svět kolem nás je humbuk, tlak v práci, sociální sítě, člověk je stále jako na drátkách. Vypnout, uklidnit se a najít pohodu, to je pro Dvořáka příroda, les.
„V přírodě je všechno, to mě baví. Spousta lidí vidí myslivce jako člověka, který jde do lesa, zastřelí zvíře, a to je pro něj všechno. Lidi si myslí, že střílí jen zvířata. Jenže lidi jdou stejně do obchoďáku a koupí si fůru masa. Myslivec dělá spoustu jiný práce, krmí zvěř, stará se o přírodu, o les, jak by měl fungovat, tam je hodně práce," bije se Dvořák za myslivce.
Deset, dvacet kilometrů s bráchou v lese, to je pro něj mnohem větší relax než se doma válet. „Já jsem kluk z vesnice, mám rád přírodu. Navíc se rád učím, takže musím nakoukávat různé dokumenty, číst skripta, vzdělávat se. Takto se něco naučím. Poletí pták a já ho poznám, to je fajn," vymyká se Dvořák klasickému pohledu na MMA bojovníky, kteří jdou po sobě v kleci.
Co děláte vy, když přijdete z tréninku? Když má Dvořák před zkouškami, má jasno. „Když se blížily zkoušky, přišel jsem z tréninku, pustil jsem si Tisíc let české myslivosti na ČT1, učil se, relaxoval u toho se vzdělával."
V květnu má mít Dvořák třetí duel v UFC, pokud vše dobře dopadne, poletí už na něj jako hotový myslivec. Tam bude stačit, když trefí soupeře a bude uloveno.
