Čeká mě zkouška toho nejlepšího, s čím se mohu potkat, cítí oheň Procházka

Všechno do rychlosti, lehkosti, jak se chci hýbat a působit v zápase. Trénovat, jako by šlo o zápas.

Nijak výrazně, trávili jsme přípravu v Česku, ale o to víc jsme tomu dali ze strany zkoumání soupeře a strategie boje. Snažil jsem se chodit do tréninků odpočatý, abych do nich mohl chodit naplno, ale nebylo tomu tak. Zase jsem se odvařil. Ale díky trenérovi Jaroslavu Hovězákovi, který byl na většině tréninků se mnou, přes tyhle těžký momenty, kdy jsme tělo ždímali, abychom ho dobře zničili, ale aby zase nebylo v prdeli.

Pohyblivá těžká, polotěžká váha. Stále se snaží dbát na důraz, to je od něj největší hrozba v kombinacích a výpadech. Co na něj chystáme, nebudu prozrazovat, případně s jakou jeho medicínou počítáme.

Já to budu táhnout do konce a ten si vezmu.

Každý můj zápas je důležitý životní krok. I když si to nepřipouštím, je to velký krok a splněný sen, ale to až po zápase. Před prvním zápasem nebudu nic hodnotit.

Cítím nějaký tlak, ale mám to na párku a chci to mít na párku. Tlak si člověk vytváří sám, chci to proplout a dělat si své věci a docílit svého cíle. Soupeř je skvělý, má více zkušeností s topovými zápasníky v UFC, to se mu nedá odepřít, udělal výkony. On udělal výsledky, on má tento obraz, mě teď čeká pranýř toho nejlepšího, s čím se mohu potkat. To je přede mnou, jdu udělat svoji práci, tu nejlepší, tečka.

Přizpůsobíme se, je mi to úplně jedno. Dokážu trénovat v pět odpoledne, ve tři ráno, ve dvanáct, o půlnoci. Kdykoliv. Tyhle situace jsem už zažil, vím, jak se k tomu postavit. Vím, jak se postavit ke svému tělu, abych ho dokázal nakopnout a energii ze sebe vypudit. Teď to jen ukázat.