Vémola má plán: Namlátím mu, nechám si klidně zlomit ruku. Neprohraju!

Bude to tah na jednu branku, je otázka času, kdy ho ukončím. Samozřejmě jde o obrovsky těžkého soupeře, on je mnohem větší než já. Já nejsem klasická 93 (váhová kategorie), já jsem 84. Do 93 chodím, protože tady nemám challenges.

Má obrovskou váhovou a výškovou převahu, to si musím pohlídat, tohle se Gottvaldovi nepovedlo, on prohrál svůj poslední zápas s Frankensteinem. Ale nemyslím si, že on je něco, co by přede mnou stokrát někdy nestálo v zápasech, při sparingách. Podobní frajeři přede mnou už byli. Je to jen o tom, abych si pohlídal jeho ránu. Aby on dominoval, kontroloval, porazil mě, to se nestane, já budu dominovat a je otázka času, kdy ho ukončím.

Stát s ním určitě nebudu, ale budu ho chtít také překvapit. Nebudu se bát s ním stát, to on nebude čekat. On bude čekat na nějaký můj zběsilý takedown, já si nebudu nabíhat na koleno a pohlídám si jeho takedown.

Namlátit mu, nepodělat se z jeho postoje a nenechat se trefit. On naštěstí není jeden z těch technických soupeřů, on je ranař. Jde dopředu a dozadu, nehýbe se do stran, to je pro mě ideální soupeř. Půjde dopředu, tak si vlezu pod jeho údery. Pokud neudělám školáckou chybu, měl by to být zápas na jednu stranu.

Ta šňůra není dlouhá, skončí v den, kdy podepíšu smlouvu do UFC. Pokud budu vyhrávat, tak smlouva přijde. Zítra, za měsíc, za rok. Jestli prohraju, kontrakt mi nenabídnou, jsem starej, abych výhry honil znovu. Tohle se nemůže a nesmí stát! Já mám jasný směr, vyhrát v sobotu, potom porazit v listopadu v O2 areně Attilu Végha, pak se uvidí.

Já si prohru nepřipouštím, to by mě musel v kleci zabít, abych prohrál. Už jednou jsem si nechal zlámat ruku, a to od Švéda Hermanssona v roce 2015, nechám si ji zlomit klidně ještě jednou. Neprohraju!