Článek
Kdy jste naposledy prohrál?
Nevím, asi před rokem. Na prohry se snažím rychle zapomenout. Mám 58 zápasů v amatérech, pětkrát jsem prohrál, ale to bylo vždy na mistrovství světa s Rusy, Ukrajinci. V profesionálech mám čtyři výhry.
V čem jsou cizinci lepší?
Jezdím trénovat do Holandska, tam všude jedou na sílu a agresivitu. U nás kluci chodí spíš technicky, na oko. Prostě taková pinkačka, venku jedou zápasy na vypnutí.
Vy jste jaký?
Něco mezi. V prvních pár zápasech jsem měl v hlavě zatmění, že jsem se hnal, ale po deseti zápasech jsem si začal uvědomovat, co v ringu dělám.
A kdy jste nevyhrál zápas s Čechem?
S Čechem ani Slovákem jsem nikdy neprohrál. Ani jako dítě.
Erik Micka s vítěznými pásy.
Jdete do zápasu, chcete vyhrát, jak vnímáte soupeře v druhém rohu ringu?
Chci co nejvíce udělat pro výhru, prostě zabít, abych vyhrál.
Pomáhá vám vaše sebevědomí?
Určitě, nejvíc, kdybych ho neměl, tak by bylo něco špatně. Člověk, který jde do ringu, musí být trochu grázl. Co bude v ringu dělat slušňák?
Co vás více baví - K1, thajský box, klasický box?
K1, stoprocentně, té se chci věnovat naplno, protože z postojových disciplín je nejvíce atraktivní.
| Manager a jeden z trenérů Martin Küblbeck |
|---|
| „Prosadit se v Holandku je velice obtížné. Když tam Erik přišel jako nový kus, tak byl pro ně maso. Tamní sparingy, to je válka. Přípravné kempy v Utrechtu ho vystřelí nahoru, pokud bych to měl porovnat, tak to je něco, jako pro fotbalistu Real Madrid. Tady potká největší hvězdy. Ve svých letech má už hodně zápasů, což je někdy problém, promotéři nás moc nechtějí. V Česku a na Slovensku nemá ve své kategorii konkurenci. Erik je výjimečná osobnost, má zápas v sobě, má srdce bojovníka. Jeho největší přednost je hlava a agresivita. On není skvělým technikem a atletem, vše má vydřené. V červnu nás čeká důležitý turnaj, pořádá štípaná v Holandsku. Tahle pyramida může Erikovu kariéru hodně ovlivnit. Vítěz se dostane do Japonska na K1.“ |
S bojovými sporty jste začal v devíti, proč?
S bráchou jsme byli grázlové, pořád jsme se někde prali, ve škole jsem řezal kluky. Teď už vím, že dělat si jméno, je lepší v ringu, ne na ulici.
Srovnal vás sport?
Jo, strašně mě posunul a dal mi disciplínu a cestu.
Vadí vám kázeň, která musí u sportu být?
Ne.
Pokud by nevyhrál sport, co byste dělal?
Naštěstí mohu dny trávit v tělocvičně. Někteří kluci, kteří neví, nudí se, mohou špatně skončit. Někteří končí s flaškou a drogami na lavičce v parku. Já mám sport.
Zkoušel jste někdy kouřit, dát si pivko?
Nikdy. Ani mě to neláká. Sport beru jako svou drogu.
Erik Micka v české reprezentační mikině.
Je vám sedmnáct let, jezdíte po Evropě, trénujete v zahraničí, kdo tohle vše platí?
Všechno sponzoruje táta, který podniká. Ročně mi na kariéru dává okolo půl milionu korun. Doma mě podporují, stojí za mnou taky tým a kamarádi.
A co fanoušci?
Jsou, ale většina není z Česka. Nejvíce mě podporují Arabové a cizinci.
Je to i tím, že máte arabské kořeny?
Jo, jo, svoji roli hraje i mentalita.
Vy jste ze smíšeného manželství a do zápasu nastupujete s českou a iráckou vlajkou, jak vás vnímají Češi?
Máma je z Iráku a táta je Čech, proto dvě vlajky. Sportuju, to mě baví, dělám to i pro arabskou komunitu, která tu žije. Osmdesát procent lidí mi fandi v zahraničí, Češi si asi myslí, že jsem nějaký terorista, který je chce zabít, tak mě vnímají, jako člověka, který je povraždí.
Jak reagujete na podobné poznámky, které se objevují nejvíce na sociálních sítích?
Mám oporu v týmu, to mi stačí. Naopak mě tohle povzbuzuje, chci uspět v zahraničí.
Hodně trénujete v holandském Utrechtu, nebylo by pro vás lepší tam část roku žít, připravovat se a měřit síly s nejlepšími, když u nás nemáte konkurenci?
Řešíme tuhle možnost, čas ukáže, jestli se dohodneme na podmínkách. Zatím cestujeme a mezitím dávám dva až tři tréninky denně.
Jak vás berou v holandském gymu Colosseum?
Teď už v pohodě, ale musel jsem si pozici vybojovat. Vyhrál jsem turnaje, spáruju s nimi, tím jsem se ukázal. Tam slabej kus nepřežije.
Studujete?
Dělám dálkově sportovní management.
Baví vás škola?
Ta snad nemůže bavit nikoho, abych byl upřímný.
Tlačí vás k učení doma?
Hodně, až mi to je občas nepříjemný.
Erik Micka a radost po výhře. Těch už poznal opravdu hodně.
Od šestnácti zápasíte s dospělými, jak na vás soupeři koukají?
Nevím, ja je beru jako soupeře, nejstaršímu bylo šestatřicet let. Vyhrál jsem a šel domů.
Je těžší se s nimi měřit ve vašem věku?
Kolikrát se to řeže míň než v juniorech. Mladí jsou nevyzrálí a výbušní. Starší jsou pomalejší, jdou pomalu do důchodu.
Vynecháte někdy trénink?
Občas jo. Pokud bylo moc školy, velká únava, tak jsem nešel. Jeden trénink nevadí, já jsem spíš zápasový typ, takový rváč.
Kam míříte, co je vaším snem?
Organizace Glory, rád bych se sportem živil. Ještě mě čeká ale dlouhý proces. Můj vrchol přijde nejpozději ve dvaadvaceti letech. Pak bude další kariéra. Asi budu podnikat, ale tohle je ještě daleko, teď mám v hlavě sport a chci uspět.
