Článek
Fourcade vyhrál na Vysočině všechny tři závody. To samé předvedl předtím v Pokljuce, jen při prvním díle Světového poháru jednou „selhal“. Osm individuálních závodů, sedm vítězství.
„On je úplně jinde,“ zní nejčastěji z úst jeho soupeřů. „Ještě v Östersundu jsem si myslel, že ho Johannes Boe bude stíhat, ale on ještě nikomu nedal čuchnout k vítězství,“ uznal Ondřej Moravec, čtvrtý v nedělním závodě s hromadným startem.
„Věří si, je na vlně. On se směje, my se honíme o další pozice. Smekám před tím, co v dnešní době dokazuje,“ uznal i další z českých biatlonistů Michal Krčmář.
Fanouškům děkoval za jízdy
Fourcade i ve Vysočina areně předvedl, že je v současnosti biatlonistou z jiného světa. Na jednom okruhu byl schopen ujet i nejrychlejším soupeřům o deset patnáct sekund. V závěru stíhačky už se jen vyjížděl a mával divákům.
„Ne, to nebyl nedostatek respektu vůči soupeřům. Jen mi často vytýkají, že neprojevuju emoce, tak teď jsem se chtěl o ně podělit s fanoušky,“ ujišťoval francouzský suverén.
„Snad nám aspoň po Novém roce dá dárek a nechá nás bojovat o vítězství,“ mrkal na Fourcada na tiskové konferenci Rus Anton Šipulin.
Jako norští lyžaři
„Já mu to přeju, ale pro biatlon to asi úplně dobře není, začíná se nebezpečně podobat běžeckému lyžování,“ připomněl Moravec norskou nadvládu. „Naštěstí je to jen člověk a také dělá chyby. Ale je prostě borec,“ smekl před ním.
A to, že je Fourcade borec, dokazoval i po závodech. Zlaté medaile, které závodníci na Světových pohárech dostávají, totiž rozdal dětem ve špalíru, kterým procházel na tiskovou konferenci.
Když se maminka dívky, které přistálo zlato nečekaně na krku, snažila Francouzovi medaili vrátit v domnění, že jí medaili jen půjčil, Fourcade zakroutil hlavou: „Ne, ta je tvá.“