Článek
Do Nového Města na Moravě jste minulý týden z mistrovství světa v rakouském Obertilliachu přivezl úspěšné juniory, nechtěl jste také zůstat?
Já už jsem z formy, takže ne… (úsměv)
Spíš jsem myslel v jiné než závodnické roli.
Původně to bylo v plánu. Ale tím, že jsem nakonec jel pomáhat do Obertilliachu, už se mi nechtělo být třetí týden pryč a těšil jsem se domů.
Biatlonista Michal Šlesingr se v Novém Městě na Moravě vloni loučil s kariérou
Co všechno vlastně vaše role technického koordinátora obnáší? Objevil jste se u servisu, na trenérských pozicích, teď tedy i trochu jako řidič…
Zabývám se hlavně administrativou, což obnáší letos všechny ty opičárny kolem covidu, řešení dopravy… Plus občas zpestření jako v Oberhofu, kde jsem zaskakoval u servisu, nebo teď v Obertilliachu, kde jsem byl částečně asistent a servisák. Je fajn si osahat různé pozice.
V souvislosti s koronavirem vznikla spousta nových opatření. Nebudily vás ze snů obavy, jestli jste všechno správně vyřídil?
Občas jo. V sezoně už to bylo lepší, ale s prvním sněhem to bylo náročné, pravidla se šila narychlo, byla to divočina. Pak se řešilo, když někdo vypadne z týmu, kdo ho může nahradit, kdy smí přijet… Ale říkal jsem si, že když v tom přežiju ten první rok, už to bude jen lepší.
Když po Vánocích poznamenal český tým koronavirus a vy jste pomáhal v Oberhofu s lyžemi, padly i narážky, jestli byste nezávodil. Byl to od trenéra Ondřeje Rybáře jen vtípek?
Spíš to myslel vážně. Vůbec nevím, jestli by to bylo reálné, nebyl jsem akreditovaný jako závodník, už jsem vypadl i z testování antidopingové agentury. Ale ta myšlenka padla, i když ne ode mě, já se spíš trochu děsil, když jsem si to představil. Bylo by to asi dost potupné, tak jsem se kroutil jak užovka na rozpálené silnici, abych rozptýlil pokusy zjišťovat, jestli je to možné. Rybíz to i zjišťoval, protože jsme tehdy neměli lidi na smíšenou štafetu i mix dvojic. Ale když se zjistilo, že se letos nebudou krátit kvóty podle pořadí národů, tak se to naštěstí uklidnilo.
Zastesklo se vám občas po závodění?
Když na závody koukáte, u spousty se vám vybaví hezké vzpomínky, co se vám tam povedlo. Ale to jsou opravdu vzpomínky, ne že byste se tam chtěli proběhnout. Vím, že na to nemám fyzicky, ve vrcholovém sportu, když jde výkonnost o pár procent dolů, je to strašně znát na výsledku. Takže pro mě přicházejí v úvahu třeba nějaké exhibice nebo závody servisáků a trenérů, které bývají za normální situace na konci sezony.
Kolik jste toho najezdil na lyžích, ať už při testech, nebo svém sportování?
Víc v rámci testování. S rodinou jsem byl v lednu na horách, ale to bylo minimum proti tomu, co jsem najezdil v Oberhofu a Obertilliachu.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
I střelnici jste si vyzkoušel?
Zbraň jsem odevzdal, zbyla mi jen pažba. V létě jsem si střelil, když jsem byl za kluky na tréninku, ale v zimě ne. Když jsem tam jako pomoc trenérů, nemám co dělat na střelnici.
Jak jste se vůbec zaběhl v životě po kariéře? Dvacet let jste byl zvyklý na nalajnovaný program, teď máte víc volnosti…
S ní mám právě problém… (úsměv) V něčem bylo jednodušší, když jsem měl daný program, věděl, co kdy bude, a fungoval v nějakém režimu. Teď si program dělám sám, dvacet let jsem na to nebyl zvyklý, tak mám trochu rezervy v organizaci.
Plán, že po kariéře budete víc s rodinou, se vám daří dodržovat?
Doma jsem mnohem víc, o tom žádná. Kor teď v době home office, až to není někdy snadné, když lítají děti po baráku. Ale můžu si práci udělat večer, když jdou spát, často to tak dopadá.
A co vaše adrenalinové aktivity? Na ně je čas a chuť?
Chuť by byla, ale samozřejmě je teď komplikovanější někam vyjet. Navíc tím, že se zabíhám v nové práci, nejsem úplně nejefektivnější. Párkrát jsem si skočil z letadla, abych byl připraven na BASE (skákání z pevných objektů), ale na něj letos nedošlo. Občas jsem byl na letišti se proletět, to je relativně nejsnazší aktivita, za pár hodin zvládnete vytáhnout letadlo, proletět se a zase ho vrátit.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
