Zase slzy, ale naštěstí zlaté. Měla jsem i sakra štěstí, smála se Davidová

Dobře, vlastně krásně, ale pořád tomu ještě moc nevěřím. O víkendu jsem tady brečela, teď se můžu smát, ale vidíte, že mám zase slzy v očích. Naštěstí jsou zlaté.

Povedlo se mi při každé položce udržet v myšlenkovém tunelu, ale taky jsem měla na střelnici sakra štěstí. Dvakrát nebo třikrát mi tam spadl kalibr.

Je tady třicet čtyřicet holek, které si říkají, že když se trefí, tak to bude pro ně dobrý výsledek, v úterý se prostě všechno sešlo skvěle mně. Měla jsem moc fajn nachystané lyže, dlouho jsem se cítila hodně dobře, až poslední dva kilometry byly hodně těžké.

Snažila jsem si srovnat hlavu, ať už na pondělním tréninku nebo při sušení na pokoji. Nic speciálního jsme ve volném dni nedělali. Egil (trenér Gjelland) se mi snažil něco poradit a já jsem si to snažila nějak přebrat. Potřebovala jsem ale zaměstnat i hlavu jinak, takže školní online konzultace k diplomce přišly vhod.

Snažila jsem se celý závod na střelnici méně přemýšlet a víc dělat to, co umím. I když některé rány nebyly centrové, tak jsem byla až do konce neuvěřitelně v klidu. Teprve před úplně poslední ranou jsem si říkala, že jestli ji nedám, tak jsem fakt jouda, jak říkával můj trenér Jindra Šikola. Snažila jsem se ji myšlenkami a silou vůle nějak dotlačit, aby zasáhla terč.

Teď si pod tíhou únavy přijdu úplně mrtvá a jsem ráda za vyhlídku tří volných dnů. Někde kilák a půl před koncem jsem si pomyslela, že už to snad ani nedojedu, byla jsem vážně úplně prošitá. Naštěstí jsem tam přece jen měla časový polštář a celý servis mě hnal dopředu. Až si odpočinu, tak doufám, že s holkama ještě v sobotní štafetě ukážeme, že střílet umíme a že jsme se celou sezonu neflákaly. A masák o den později to už bude jen taková třešnička.

Sledujte Sport.cz také na Instagramu>>>