Česká basketbalová legenda se pustila do boje s dopingem: Nechceme mentorovat, ale pomáhat

Protože antidopingové hnutí vnímám jako nedílnou součást sportovního dění. Sice dopingoví komisaři sportovcům občas znepříjemňují život, ale snaží se, aby všichni sportovci měli rovné podmínky, drželi se jasných pravidel a na sportovištích bojovali čistě, bez podpůrných prostředků. A tomu by naše komise měla pomáhat.

Od založení komise jsme se snažili, aby její složení bylo různorodé a pojalo co nejširší spektrum sportovních odvětví, kolektivní i individuální. A také aby v komisi byly sportovní osobnosti, ať již aktivní, nebo i sportovní hvězdy, které skončily v nedávné minulosti, ale mají z doby svého působení zkušenosti s dopingovými komisaři. Samozřejmě kritériem byla jejich dopingová bezúhonnost. To jsme splnili. Cením si toho, že nejsme komise, která všechno odkývá na první dobrou, ale na různé věci má každý svůj názor, kultivovaně diskutujeme a hledáme nejlepší řešení.

Má sedm členů. Josef Řezníček je ředitelem hokejové extraligy. V nejvyšší soutěži odehrál tisícovku zápasů a v hokejovém prostředí má velký respekt. David Lafata je šestinásobným králem ligových kanonýrů, Sandra Kleinová patřila ve své době k našim nejlepším tenistkám. Adam Sebastian Helcelet je členem evropské špičky v desetiboji. Tomáš Svoboda, dvojče olympijského vítěze Davida, patřil k domácí triatlonové špičce. Členkou komise je i Lucie Tužová, vicemistryně Evropy ve sportovním aerobiku, která reprezentuje „menší" sporty. Mám tu čest této noblesní společnosti předsedat.

Máme právo vyjadřovat se například k odvolání sportovců, jejichž dopingová kauza se řeší nebo byla uzavřena. Chceme být mnohem víc aktivní v rámci antidopingového hnutí v ČR, protože sportovec od sportovce, o němž ví, že něčeho dosáhl, převezme informace a rady mnohem lépe než do někoho jiného. Tím ale nikoho nesnižuji. Je to celosvětový trend, zapojovat sportovce mnohem víc do vzdělávání a antidopingové osvěty. Ke sportovcům máme nejblíž, rozumíme jim a chceme jim pomáhat.

Jako bývalá profesionální sportovkyně mám bohaté zkušenosti s dopingovými kontrolami v Česku i v zahraničí. Když jsem studovala v USA a hrála za univerzitní tým v Jižní Karolíně, ještě jako studentka, zažila jsem antidopingový systém, který tam má každá univerzita.

Ještě dříve, než je komisař navštíví, by měli sportovci vědět, co je při kontrole čeká. To je naším úkolem, abychom jim to vysvětlili. Především aby z návštěvy komisaře nebyli vystresovaní, brali jeho návštěvu a celý proces kontroly v klidu. To je první doporučení. Jsem přesvědčena, že drtivá většina sportovců je čistých, takže se nemají čeho obávat. Komisaři jsou dobře proškolení, provedou sportovce podrobně celým procesem testu, který ho čeká. Ideálně by tyto kroky měl sportovec znát ještě předtím, než se na svou první kontrolu dostaví. Pokud sportovec absolvuje první zkoušku, měl by mít kontakt na někoho, kdo ji už absolvoval a poradí mu.

Komisaři jsou také jen lidé, ne každý má v sobě lidskou empatii, aby si získal sympatie sportovce. Někteří jdou za získáním výsledku až tvrdě v době, kdy oni chtějí a postupují striktně podle přísných norem. Samozřejmě kontrola má svoje pravidla, která je třeba dodržovat, to komisařům nelze vytýkat. Ale měli by být lidští, tím rozhodně nemyslím, aby šli sportovci nějak na ruku, to prostě nejde. Je tedy třeba vzájemný respekt.

Myslím si, že to je reálné. Velmi pozitivní je nápad pozvat na školení komisařů sportovce, tam by mělo dojít k dialogu a měla by vzniknout zpětná vazba. Svoje zkušenosti by měli říct sportovci, kteří se s dopingovými komisaři setkali v zahraničí. To by mohlo být přínosné i pro komisaře, kteří působí jen v Česku. Tento impulz nového vedení Antidopingového výboru ČR vnímají zástupci sportovců pozitivně. Tím by měl vzniknout další dialog, přínosný pro obě strany.

Co se týká konkrétních specifických dotazů ohledně antidopingu, musejí se obrátit na ADV ČR a jeho specialisty. My nejsme experty na zakázané látky nebo výklad antidopingového kodexu. Naše komise může poradit v otázkách, o nichž jsem hovořila v předchozích odpovědích. My jsme zatím spíš sbírali podněty, které jsme sami mezi sportovci zaznamenali. Ale že by nám drnčely telefony, to určitě ne. Naše komise působí relativně krátce a musí se teprve dostat do širšího povědomí sportovců.

Především jsem ráda, že se na toto téma vede neustále debata. Především o tom, jaké tresty by měly padat za jaké provinění. Mění se svět dopingu, mění se životní styl sportovců. Nelze všechna provinění strkat do jedné škatulky. Každý případ by měl být posuzován individuálně, včetně toho, za jakých okolností k němu došlo. Samozřejmě někteří lidé si budou vždycky myslet, že byli potrestáni nespravedlivě nebo naopak že někdo nebyl potrestán vůbec, ale žádný systém není dokonalý. Důležitá je tady snaha ochránit čisté sportovce a také odradit mladé sportovce, aby sáhli po zakázaných metodách ke zlepšení svých výkonů. Myslím si, že systém jako takový je nastavený dobře. Je na sportovcích, aby ho dodržovali a nabádali k tomu i ostatní, pak bychom se nemuseli tresty vůbec zabývat, ale vím, že to je přání z říše snů. V tak ideálním světě nežijeme.

To je základ. Hodně práce a peněz spolkne testování a vyhodnocování odebraných vzorků. Jak už jsem řekla, sportovci by na kontrolu měli jít v klidu, pokud nemají oprávněný důvod se jí obávat. Měli by ale vědět co je čeká. Od svých sportovních začátků by sportovci měli mít povědomí nejenže doping je škodlivý a ničí jim zdraví, ale také, že existuje antidopingová kontrola, jak probíhá a jaké jsou důsledky porušení antidopingového kodexu.

Zatím ne, je to dané i tím, že fungujeme krátce a v mnoha zemích komise teprve vznikají. Už nyní ale existuje návrh, aby si tyto komise vyměňovaly zkušenosti ze svých zemí. Rádi se takové spolupráce zúčastníme.