Článek
Kateřina Šafránková ve finále kladivářek během svého prvního hodu.
MS atletika, Londýn, 4. den
Spokojenost z vás přímo sálá.
Jsem úplně maximálně megamoc spokojená. Trochu jsem to na ploše obrečela s trenérem, protože jsem taková fňukna, tak jsem si tam ukápla. (úsměv) Jsem nadšená, kdyby mi to někdo řekl předem, asi bych nevěřila, protože vím, jaké nervy obnáší se jen dostat z kvalifikace. Možná proto jsem byla teď taková klidnější.
A hned první pokus letěl nejdál ze všech vašich letošních.
Věřila jsem, že mám formu, myslela si, že by to mohlo vyjít. Ale že první pokus poletí tak daleko, jsem nečekala. Když jsem odhodila, nevěděla jsem, jak daleko kladivo letí. Pořád jsem nakukovala, jestli je za (sedmdesátimetrovou) čárou, nebo ne. A pak jsem zjistila, že to je moje letošní maximum, a řekla si: Super, teď půjdu na osobák. Ale už jsem se hrozně zatáhla, jak jsem se snažila to vylepšit. Vím, že jsem na to měla, ale hlava udělá strašně moc.
Pak už jste tedy tak klidná nebyla?
Na začátku jsem nervózní nebyla, proto mi první hod tak vyšel, ale v dalších, jak člověk moc chce, začne přemýšlet a dělat blbosti…
Snažila jste se vybavit si první pokus a zopakovat ho?
Přesně tak. Jen tam byla spousta chyb, trenér říkal: „Ne pořád nahoru, musí to jít dolů." Já chtěla, ale nešlo to, ono i když se roztočíte na takovém stadiónu, udělá to své.
Po druhé sérii jste dokonce byla před pozdější šampiónkou a kladivářskou suverénkou Anitou Wlodarczykovou.
To se občas stane. Překvapila mě, že nervy až tak neukočírovala, možná taky moc chtěla. Ale aspoň člověk vidí, že v tom není sám a nervy pracují i u holky, která je jasná favoritka, a vždycky dokáže vyhrát i na půl plynu.
Na rozdíl od oštěpařky Barbory Špotákové jste se s trenérem Dušanem Králem slyšela dobře?
My měli štěstí, že se zrovna konalo docela dost startů, kdy bylo hrozné ticho, tak jsme toho využívali, co to šlo. Ale máme i posunky, podle nichž přesně vím, co trenér chce.
Úvodní představovačka finalistek, při níž hrají trubači v uniformách, pro vás také byla jistě novinkou.
To bylo skvělé, užila jsem si to! Já i trenér jsme si říkali, že mě to nemá rozhodit. Ale byla jsem hrdá, že tam stojím.
Také jste byla první česká kladivářka ve finále mistrovství světa.
S tím jsem do finále úplně nešla, přece jen kopu za sebe, chci svůj úspěch a že je největší, mi dochází až zpětně. Ale je samozřejmě super posouvat hranice a jsem zvědavá na holky po mně.
Co vás teď čeká? Prohlídka Londýna?
Už jsem se potajmu ptala na takové výlety, kam zajít a kam nechodit… Mám tu spolužačku, která tady pracuje, tak se s ní potkám, brácha je v Manchesteru, tak snad přijede.
A přijde oslava?
Tady možná a doma určitě. (úsměv)
