Článek
Pracujete také ve firmě se zdravou výživou, podílíte se na přípravě sportovních pobytů pro rodiny… Tak nabitý program jste si po konci kariéry v roce 2017 plánovala?
Neplánovala. Vždycky jsem říkala, že nevím, co budu dělat, teď naopak nevím, jak to mám dělat. (úsměv) Aktivit je spousta, naštěstí už je malá ve věku (dva a půl roku), kdy může být u babiček, nebo dvě dopoledne týdně ve školce. Ale léto bylo náročné, z prázdnin jsem měla volné asi dva týdny a příští rok chceme mít kempů pro děti ještě víc.
Dcera je klidná, nebo akční po rodičích?
Pořád někam utíká, až mám pocit, že zkouší moji trpělivost. Adam vždycky říká, že nemá cenu křičet, protože stejně neposlechne, a má pravdu. Když se jí chce, je hodná, poslouchá, uklízí, ale když si umane, uteče a nezajímá ji, jestli někde jede auto. A je strašně rychlá, kolikrát mám co dělat, abych ji dohonila. Tak hledáme koníček, kde se zabaví a unaví. Nechceme atletiku, spíš třeba jiu jitsu nebo dramaťák, je výborná herečka…
Kempy vítězů, tedy příměstské sportovní tábory pro děti, se každým rokem rozšiřují, teď na pražském Žižkově začínáte i s akademií se sportovními kroužky a semináři. Tušila jste, že se váš projekt takhle rozjede?
První kemp jsme měli v roce 2017 v Českém Brodě a bylo tam osm dětí. Další rok byly tři tábory s patnácti dětmi, letos už byly čtyři z pěti kempů vyprodané, příští rok jich může být až deset. Ani jsme nedoufali, že to půjde tak rychle. Začali jsme ve čtyřech, já a Adam přes sport a dva kolegové, kteří se věnují sociálním sítím i různému papírování, což bych neuměla. Teď už se rozrůstáme i mimo atletiku, spolupracujeme s trenéry z dalších sportů, třeba badmintonistou Adamem Mendrekem. Snažíme se udělat si svůj systém a metodiku.
Pro vás je to tedy ideální práce po kariéře? Zůstala jste u sportu, pracujete s dětmi…
Určitě. Mateřskou mám do prosince, pak se o sebe musím postarat, ale věřím, že tohle je výborná cesta. Děti samozřejmě energii i berou, ale jsem ráda, když vidím, jak je to baví a vracejí se. Zatím jsem byla na všech kempech, příští rok už to asi nepůjde, když se budou i překrývat, tak budu hodně cestovat. Teď jsou hlavně v okolí Prahy, ale chceme je rozjet po celé republice.
Váš manžel asi tolik času mít nebude, chce se kvalifikovat na olympiádu do Tokia.
Letos se Adam díky pandemii mohl zapojovat víc a jezdil často, příští rok to určitě nepůjde. Ale pomáhá konzultovat tréninky a chystat plány, podle nichž pak trenéři jedou.
Po vrcholové atletice se vám nezasteskne, když vyrážíte třeba s manželem na závody?
Po čtvrtce určitě ne, ale pořád se mi líbí dálka. Kdybych se hecla, tak po ní. Občas tam choutky jsou, ale pak si řeknu, kdo pohlídá malou, kdo bude vařit…
Skočíte si tedy třeba při kempech občas do písku?
Dětem ukazuju různé disciplíny. Technika není špatná i dynamika v kotníku je. Ale mně bude pětatřicet, v tom věku se vracet je těžké, musela bych víc řešit stravu.
Návyky z dob profesionální kariéry nevymizí, ne?
Někdy zhřeším, ale snažím se. Kdybych vůbec neřešila stravu, přiberu, přijdou zdravotní problémy. A taky, jak Adam pořád trénuje a kouká na pěkné holky, tak nemůžu být velká a oplácaná. (úsměv)
