Článek
Když se v sobotu na extralize v Kladně svým lehkým krokem rozběhla k laťce a ladně překonala 191 cm, nadšeně se chytla za hlavu a vstřebávala radost z osobního rekordu. Žádná jiná juniorka na světě letos tak vysoko neskočila. Její bratr se za plůtkem oddělujícím plochu stadionu od parku kladenského Sletiště spokojeně usmíval. Od letošní zimy je pojí víc než rodinná pouta.
Mají společného tatínka, ale nevyrůstali spolu, však je dělí osmnáct let. „Já si ani nepamatuju, kdy ještě brácha závodil,“ přiznává Sajdoková. To Stanislav Sajdok působící po kariéře v roli trenéra sledoval kariéru své sestry pochopitelně pozorně, však byl sám vedle překážkáře i zdatným výškařem s osobním rekordem 224 cm.
Bára Sajdoková se svým trenérem a bratrem Stanislavem.
Po minulé sezoně se domluvili na spolupráci. „Byl to Standův nápad. Zatím se poznáváme, ale asi to funguje. Na stadionu se ho snažím respektovat jako trenéra, i když je to občas víc sranda než trénink. A mimo stadion je můj nejlepší kamarád,“ pochvaluje si dívka, kterou při závodech zdobí třpytky kolem očí. „Nejsem na ni takový pes, občas bych měl být přísnější,“ přitakává Sajdok.
Progres jeho svěřenkyně je obdivuhodný a nezpomaluje ani s vyššími výškami. Loni i letos si posunula maximum vždy o pět centimetrů. „S její lehkostí a rychlostí ty skoky vypadají zadarmo, asi to dostala jako dar. Navíc má Bára cit pro rytmus, což je v rozběhu strašně důležité,“ cení si na své svěřenkyni.
Ač na to se svou štíhlou postavou nevypadá, nedělá Sajdokové problém se sekyrou v ruce posekat špalky dřeva, jak se pochlubila na Instagramu v rámci krkonošského soustředění.
Bára Sajdoková při extralize v Kladně.
„Ona je hodně silná, což je vidět i na odrazových cvičeních. A pořád hledá nové možnosti posilování i středu těla, což se projevuje v mrštnosti a dynamice," líčí Sajdok.
Pokud bude studentka ostravského sportovního gymnázia ve svém progresu pokračovat a přidá do roka dalších pět centimetrů, olympiádu v Tokiu bude mít jistou. „Je to můj sen odmalička,“ neskrývá.
Už v sobotu ji její kouč nechal dát na stojany 195 cm, aby si výšku osahala. „Cítil jsem, že na to formu má. Ale po osobním rekordu už tam byly emoce a neměla takovou motivaci,“ viděl Sajdok.
Spolu s Michaelou Hrubou, která se po zraněních a četných trenérských změnách vrací do formy, by tak ženská výška mohla být v dalších letech parádní českou disciplínou.
