Článek
Když jste závody sledovala jako divák, začala jste se těšit, až sama vyběhnete?
Docela se těším, už jsem na ně naladěná. Připadá mi, že padají docela dobré výkony na to, že je začátek sezony, která je celá zvláštní. Všichni jsou dobře připravení, tak jsem zvědavá sama na sebe.
Také věříte, že jste dobře připravená?
Myslím, že jo. Ještě jsem neabsolvovala moc speciálních tréninků, i první závody budu brát hodně tréninkově. Vzhledem k tomu, že chci závodit i v srpnu a září, nepotřebuju být připravená úplně nejlíp právě teď.
Po odložení olympiády a zrušení mistrovství Evropy tedy vyhlížíte aspoň mítinky Diamantové ligy vypsané od srpna?
Pokud opravdu budou, určitě bych chtěla jet. Zatím ale ani nevíme, kde vypíšou jaké disciplíny, slyšela jsem, že se atleti budou muset prokazovat negativními testy, možná to bude trochu komplikované…
Narychlo jste se vracela ze soustředění v Jihoafrické republice, když pandemie koronaviru nabírala na síle, jak jste se pak zvládala připravovat v Česku?
Trénovala jsem doma, co šlo, pak v lese, v parku… Až tolik mě ta opatření neomezovala, stejně jsem nevěděla, kdy budou jaké závody, akorát se protáhla hrubá příprava. Pracovali jsme víc na kondici, když jsme nemohli chodit na stadion. Spíš mi vadilo, že nebyla regenerace. I z toho důvodu jsem nechtěla hrotit trénink úplně do maxima, aby se mi něco nestalo.
S achilovkou jste si prožila své, dávala o sobě vědět při absenci regenerace?
Ani ne. Mě vždycky začne bolet, když jdu na stadionu do treter a běhám nepříjemné tréninky jako třístovky a pětistovky, to je největší nápor na achilovku. Když běhám po lese a v parku, je v pohodě.
Zuzana Hejnová na slavnostním vyhlášení ankety Atlet roku s přítelem Martinem.
Jak se vám dařilo hledat motivaci, když z kalendáře mizel jeden závod za druhým?
Teď už je to trochu lepší, jak se začalo závodit. Ale byla jsem na tom docela špatně, fakt mě to nebavilo. Dokážu motivaci udržet dlouho, ale musím mít před sebou nějaký cíl a teď jsem žádný neměla. Tak to bylo hrozně těžký.
Dá se volnější sezona využít ke zkoušení nějakých změn či novinek?
To ne, nic zásadního měnit nebudu. Spíš to chceme s trenérkou pojmout tak, abych si zazávodila, nevypadla z toho, zůstala zdravá a mohla zahájit přípravu na olympijskou sezonu bez zranění a léčení bolístek. To je základ.
Jaký máte tedy plán závodů po pátečním testu v Edenu?
V extralize bych chtěla pomoct holkám z Dukly. Když to půjde dobře, běžela bych dlouhé překážky, abych si zkusila rytmus, nebo hladkou čtvrtku a pak čtvrtku překážek třeba na mistrovství republiky. Ale ani pořádně nevím, co bude u nás za závody.
Naposledy jste závodila na mistrovství světa v Dauhá před osmi a půl měsíci. Přijde vám to dlouhé?
Šíleně. Když máte po takové době závodit, je to stres, nevíte, co čekat. Trénink je něco jiného, na něm se cítím dobře, ale přijdu na závod a může to být jiné.
Takže i dvojnásobná mistryně světa bude nervózní, když přijde na veřejné závody?
Přesně tak. Ať to je jakýkoliv závod, vždycky jsem nervózní. Hlavně před první čtvrtkou překážek, tu si na tréninku nezkusíte. Třístovku jsme ještě schopná odhadnout, ale čtvrtka je trochu loterie.
