Článek
Na nehtech měla jako tradičně na velkých závodech české vlaječky. Po položkách vleže a vkleče jí patřilo dvanácté místo, mohla útočit na elitní osmičku, ale při střelbě vestoje se propadla. „Po té vzduchovce jsem si dnes chtěla odnést fajn výsledek a jsem se sebou spokojená," ohodnotila se.
Se střelbou vestoje se v poslední době trápí nejvíc. „Přitom dřív to bývalo tak, že jsem stojákem většinou zachraňovala závody," říká o disciplíně, v níž mají v každé pozici střelci čtyřicet ran.
„Nejmíň se trénuje asi střelba vleže, jak je nejsnazší. Klečák už chce hodně času a nejvíc se věnujeme stojáku," srovnává šestadvacetiletá střelkyně plzeňské Dukly, jejímž olympijským maximem zůstává 18. pozice ve vzduchovce před pěti lety v Riu, kde ještě střílela pod dívčím příjmením Mazurová.
Tehdy si ještě zastřílela před diváky, teď v hale byli jen další střelci, rozhodčí a zástupci médií. Na první pohled by se mohlo zdát, že ticho bez povzbuzování bude koncentraci střelců vyhovovat. „Rozhodně nám atmosféra nechybí jako třeba atletům, ale i u střelby se teď snaží, aby to nebyla taková sucharský sport. Na závodech se hrají i disco písničky, lidi skandují. Hlavně ve finále," líčí.
„Už to začíná být jako na střelecké bundeslize, kde je to jedná velká party, sejde se celá vesnice a tleskají vám za každou desítku. Už to není takové střílení, kdy nikdo ani nehlesne, ale začíná to být trochu show," popisuje rodačka z Rychnova nad Kněžnou.
Nikola Šarounová.
V divácké kulise ale nebyl jediný rozdíl jejích dvou olympiád. „Byly úplně jiné," srovnává. „Je super, že jsme se tu mohli sejít a závodit, ale všechno je okleštěné a omezené," popisovala situaci v olympijském Tokiu.
Zdaleka ne všechno organizátorům funguje. „Přijde mi to tady šité horkou jehlou, jako by si před dvěma měsíci řekli, že hry uspořádají a všechno se narychlo řešilo," líčí. Příklad? Chaotická doprava. „Autobusy z vesnice na střelnici buď nejezdily, nebo jich bylo málo. Teď se to zlepšilo, ale už končíme," pokrčí rameny.
„V Riu jsem čekala strašný zmatek, a nakonec to bylo docela v pohodě. Tady jsem měla jiné očekávání, čekala jsem to víc promakané. Ale zase proti Riu výborně vaří, to se nedá srovnávat," pochvalovala si.
Bude moct srovnávat i za tři roky v Paříži? Zatím ještě není rozhodnutá. Vliv na její další plány budou mít i volby na Českém střeleckém svazu. „Byla bych ráda, kdyby se něco změnilo. Přístup k nám sportovcům i celé vedení, tak doufám v lepší zítřky," dodává.
