Outsider a má stříbro, smála se Vondroušová, když v Tokiu umlčela pochybovače

„Ještě mi nedochází, jak velkého úspěchu jsem dosáhla," přiznávala s odstupem po finále Markéta Vondroušová. „Ale když vidím medaili a dostávají se ke mně ohlasy z domova, je mi jasné, jak je to veliké," usmívala se.

Aktuálně figuruje na dvaačtyřicáté příčce světového žebříčku, podle něhož by se octla mimo čtyři místa, která mohlo Česko v ženské části tenisového turnaje obsadit. Jenže Vondroušová využila tak zvaného chráněného žebříčku uplatňovaného v případě zranění. A do nominace se dostala. Musela snést hodně kritiky, tenisoví experti její rozhodnutí plísnili a zpochybňovali naděje na úspěch v Tokiu.

„Jela jsem jako outsider. A nakonec jsem postoupila do finále. Kdyby mi to někdo řekl před turnajem, brala bych to na tisíc procent. Je super, že jsem byla vidět po sezoně, která byla nahoru dolů," usmívala se Vondroušová.

Šlo o její druhé velké finále ve dvouhře. A ve srovnání s dva roky starým představením v posledním zápase ženské části turnaje na French Open předvedla zcela jiný výkon. Statečný, bojovný a mimořádně odvážný. „Tehdy jsem dostala od Bartyové docela hodně," vzpomínala s úsměvem na zápas, v němž uhrála pouhé čtyři gamy.

„Ale i taková zkušenost člověka posune. Je potřeba si odehrát tyhle velké zápasy. A tady v Tokiu se to projevilo. Nebyla jsem vystrašená. A i když jsem neuspěla, zase mě souboj s Belindou posune dál," byla přesvědčená Vondroušová.

Pro Česko vybojovala mezi ženami nejlepší výsledek v historii olympijských tenisových turnajů. Jana Novotná získala v Atlantě 1996 bronz. Petra Kvitová přidala před čtyřmi roky v brazilském Riu rovněž bronz.

„Kdyby mi to někdo řekl před turnajem, že udělám stříbro, brala bych to na tisíc procent," neskrývala Vondroušová, že ani jí samotnou nenapadlo doufat v tak pronikavý úspěch. Postupně však dokázala vyřadit Bertensovou (Nizozemsko), Buzarnescuovou (Rumunsko), Ósakaovou (Japonsko), Badosaovou (Španělsko), Svitolinovou (Ukrajina) a teprve ve finále ve třech setech podlehla Švýcarce Bencicové. „Chvíli jsem byla smutná. Ale fakt jenom chvíli. Ani jsem neplakala. Mám stříbro z olympiády, což je přeci paráda," zalykala se štěstím Vondroušová.

„Jsem na sebe pyšná, jak jsem olympiádu odehrála. Porazila jsem Svitolinovou, Ósakaovou... Fakt mám na to, abych se měřila s nejlepšími," vzkazovala na dálku všem kritikům, že finále French Open před dvěma lety nebylo dílem náhody. A stříbro z Tokia slouží jako dostatečný argument