Článek
Co se vám po závodě honí hlavou?
Jsem smutná, zklamaná, ale myslím, že jsem tady předvedla výkony, za které budu odjíždět z olympiády hrdá. Snila jsem o medaili, ale spíš mě asi mrzí to štěně, které jsem měla dostat. (úsměv)
Od koho jste ho měla slíbené?
Od rodičů. Doufám, že si pobrečeli taky a třeba se nade mnou slitují. Jednoho psa už mám a doufám i ve druhého. Měla to být border kolie za medaili z olympiády.
Kde jste o ni ve finále přišla?
První záběry se mi jely dobře, ani jsem necítila žádnou nervozitu. Bohužel jsem byla trochu víc vlevo, než jsem chtěla, ve druhé brance mě nevzal váleček, a to byl asi začátek konce. Ale jsem na sebe pyšná, že jsem to nevzdala hned za třetí brankou a bojovala dál. Bohužel pak přišly dva doteky a poslední protivodná branka už byla spíš k zasmání...
Nervozita tedy nepřišla? Na startu semifinále jste vypadala trochu bledě.
Já totiž vyhrála sama nad sebou. Když jsem si sedla na vodu, vyjela na pás a rozjela se, skoro jsem nevěděla, jak se drží pádlo. Ale ustála jsem to, vyjela finále. Vím, že i v něm jsem na medaili měla, ale bohužel jsem to nepředvedla.
Na vítěznou Australanku Jessiku Foxovou dnes ale neměl nikdo...
Jela fantasticky. Moc jí to přeju. Mrzelo mě, že v kajaku skončila až třetí, ale všichni víme, že ona je úplně někde jinde. Sama jsem před startem věděla, že když Jess a Mallory Franklinová sjedou své normální jízdy, tak jsou jiná liga a já se na ně zatím budu dotahovat.
Tereza Fišerová byla po zápase hodně zklamaná
Co vám dá do další kariéry vaše první olympiáda?
Určitě zkušenost, věřím, že příště před první kvalifikační jízdou nebudu tak nervózní, ono to ani víc nejde. Dala mi spoustu zážitků, je tu skvělá parta, potkáváme nové lidi.
I teď bude v české části olympijské vesnice po zlatu a stříbru střelců veselo.
Jsem za ně moc ráda. Doufám, že jim budu moct osobně pogratulovat a připít si s nimi, až se vrátí do vesnice.
