Článek
V olympijském oblečení jste si zkusil i lehce zalézt po budově závodiště. Cítil jste se dobře?
Zažívám to všechno poprvé, takže je to pro mě hodně zajímavé. Kolekce se mi líbí, je příjemná. A myslím, že je opravdu dobře vyladěná na tokijské počasí. Bude důležité, abychom se v tamním vedru před závodem neuvařili.
Už s předstihem jste hlásil, že se na japonské klima hodláte pečlivě připravit. Jak se vám to dařilo?
Vytvořil jsem si dobré tréninkové podmínky, můžu se připravovat v teple a vlhku, které odpovídá Tokiu. Mám doma speciálně postavenou stěnu přímo pro tento účel, kde přitápím na čtyřicet stupňů a zvlhčuji vzduch.
A cítíte pozitivní přínos?
Adaptace na teplo se zlepšuje, ale je potřeba najít správný balanc. Trénink unavuje a adaptace taky, takže hrozí přetrénování. Na jaře jsem se poučil, že si na to musím dávat pozor.
Na konci jara jste suverénně ovládl dva závody Světového poháru v boulderingu, minulý víkend vám ale při jediném závodu v lezení na obtížnost finále nevyšlo podle představ a skončil jste osmý. Jak to vnímáte v kontextu olympijského Tokia?
Dosavadní průběh sezony považuji za velmi úspěšný a pozitivně hodnotím i uplynulý víkend v Innsbrucku. Nejdůležitější nebylo vyhrát, ale nabrat sebevědomí a vidět, že jsem na tom dobře, což se určitě prokázalo. Vyhrál jsme kvalifikaci i semifinále, ve finále jsem zariskoval a sjela mi noha. Kdyby o něco šlo, tak si to pohlídám a myslím, že se mi to nestane. Zároveň si myslím, že je pozitivní nejet do Tokia s pocitem nesmrtelnosti.
Poraněné rameno z květnového závodu v USA vás již nelimitovalo?
Každým dnem je to lepší a lepší. Už bych si troufl i na bouldering, kde jsem zranění cítil nejvíc. Olympiáda je ale až za měsíc a nepochybuju o tom, že budu na sto procent připravený a nebudu v žádném kroku uvažovat, jestli skočit nebo ne.
Pandemická opatření v Japonsku komplikují olympionikům závěrečné aklimatizační kempy. Jak budou vypadat vaše závěrečné týdny před startem her?
Domluvit v Tokiu přípravný kemp byl skutečně nerealizovatelný kumšt. Nakonec jsem zvolil kompromis a 18. července odletím na devět dnů do Jižní Koreje. Pět dnů před závodem se přesunu do Tokia.
V Koreji najdete adekvátní podmínky?
Díky známosti s jejich olympionikem Čchon Čong-wonem se budeme moci pět dnů připravovat společně v Národním tréninkovém centru zhruba hodinu a půl od Soulu. Navíc je to venkovní sportoviště, takže budeme vystaveni totožným podmínkám jako v Tokiu. Poté se přesuneme zpátky do Soulu na stěny, kde trénuje Čchon běžně. Nebude to tam asi tak dobré jako v Brně, je to ale asi nejlepší varianta. Myslím, že plán většiny soupeřů doletět do Tokia pět šest dnů před závodem, není ideální.