Článek
Jak daleko jsou pro vás po první části závodu stupně vítězů?
Asi 50 minut, které ztrácíme na třetí místo. Ztráta na první a druhou příčku už je citelnější. Nikdy ale nevíte, co se může den ze dne stát. Dakar je nevyzpytatelný.
Nevyhuboval jste krajanovi Kolomému, že vyhrabal z písku ruského lídra závodu Nikolajeva? Mohl jste mít o soupeře míň...
Popravdě nevím, proč ho tahal. Je pěkné dělat dobré skutky, Kolomajz už asi vzhledem k větší ztrátě nemá co ztratit. Pomohl mu, což se dělá. Pokud měl připravené lano a byl ready, není to nic proti ničemu. Pak bych ho vytáhl taky, takže není co řešit.
Jak moc za nadějné umístění vděčíte pánské jízdě v Andách těsně před startem závodu?
Určitě se vyplatila. Jednak jsem si během ní odbyl nemoc, kterou pokaždé před startem prodělám. A za druhé, když jsme teď přejeli do Bolívie s nadmořskou výškou přes 4000 metrů, jsme aklimatizovaní a vůbec nic nám není. To je základ všeho. Takže pánská jízda byla dobrá volba. Na příští rok vymyslíme zase něco nového.
Playlist a hudba do sluchátek v kabině, což je vaše další novinka, se také osvědčují?
Funguje náramně. Hlavně při přejezdech nad sto kilometrů zlepší náladu. Mechanik Míša (Michal Mrkva) většinou spí, ale my s Ferrym (navigátor František Tomášek) si to užíváme. Muzika zlepšuje náladu v kabině.
Experti se shodují, že pořadatelé na jezdce vymýšlejí navigační špeky. Vy jste po jedné z etap mluvil dokonce o teroru.
Nejde jen o navigační špeky, celkově udělali náročnou rallye. Musíte v ní překonat extrémní podmínky. Narazili jsme třeba na duny, které si nedokážete představit ani ve snu. Špeky k Dakaru patří, je to navigační soutěž. A když taková byla celá etapa, mluvil jsem o teroru. Pravdou je, že někdy se nás sjede i dvacet a všichni hledáme vytoužený bod. To se musí zažít...
Co všechno si můžete dovolit dopřát během volného dne?
Můžu se trochu motat po depu, ale ne tak úplně. (úsměv) Především je třeba připravit si závodní věci. Umýt a vyfoukat si helmu a boty. Připravit si nové oblečení a nachystat se na maratónskou etapu, která nás čeká. Vyzkoušet, jestli všechno funguje tak, jak má. Den zase není tak dlouhý, takže na závěr trochu hygieny. Po týdnu se zase oholit a pořádně umýt. A také komunikovat a věnovat se svým sociálním sítím, což je dnes nedílná součást závodění.
Písek je za vámi, teď jste přejeli na „sedlčanský" terén. Souhlasíte se svým navigátorem, že blátíčko je úchylka celé vaší posádky?
Ano, vyhovuje nám, což bylo během šesté etapy znát. Skoro celou jsme ji vedli a ztratili až v závěru, když jsme dojížděli v noci. Na Bolívii se těším. Po ní ovšem přijde Argentina a s ní zase písek, vedro a rozbité etapy, které budou o něčem úplně jiném. Vybírat si nelze.
Právě v Bolívii jste ovšem dostali pořádnou ránu do hlavy, že?
Pěknou šlupku! Přejížděli jsme díru, která byla horší, než navigace uváděla. Jak sedíme na kraji, já a Mrkvič jsme si dali obrovskou ránu o trubku ochranného rámu v kabině. V extrémní nadmořské výšce nás pak okamžitě strašně rozbolela hlava. Ale jsme zvyklí. V cíli jsme si vzali prášek a už fungujeme.
Dávno před startem jste avizoval, že největší peklo přijde tři dny před koncem Dakaru v etapě z Belénu do Fiambaly. To sedí...?
Tak, peklo přijde. Startovní pole je už teď vyrabované, takže jsem zvědavý, kolik lidí se tam vůbec dostane. Ve zmíněné etapě přijde strašný záhul. Teplota padesát stupňů, v kabině až k šedesáti. Nic příjemného. A peklo musíte přežít vy i technika.
