Trpěli jsme, a tak to má na Dakaru být, lebedil si Prokop

„Letošní ročník byl absolutně odlišný ve srovnání s loňskem, kdy se jelo v Saúdské Arábii poprvé. Tehdy byla trať skutečně snadná a nahrávala továrním týmům. Letos byl Dakar rozmanitý z hlediska trati i navigace. Přinesl velkou zátěž na posádky i mechaniky, protože vozy neskutečně trpěly. Z jiných závodů náš Shrek nikdy nebyl poničený jako na letošním Dakaru," vypravoval Prokop.

Z jeho strany však rozhodně nešlo o výtku vůči pořadatelům. „Právě naopak. Na Dakaru si člověk neužívá naleštěný svět okruhů. Trpěli jsme. Technika zrovna tak. Domů jsme se vraceli unavení a se šrámy, a tak to má být, protože jde o nejnáročnější soutěž světa," říkal spokojeně Prokop. „Však i pořadatelé byli rádi, že vidí zdeptané posádky mnohdy nocující v poušti."

Velice intenzivně si uvědomil i nástrahy, které Dakar přináší. „Ještě během první poloviny Dakaru jsme dvanáct kilometrů po startu etapy přijeli k drsné havárce jednoho z vozů Toyoty. Pilot na kapačkách, kolem záchranáři... Jednalo se o hodně intenzivní připomenutí skutečnosti, že Dakar není úplná sranda a účastníci nejsou nesmrtelní. A že občas jsou manévry hodně krkolomné," vyprávěl pilot Benzina Orlen týmu.

Ve složité době, kdy celý svět úpí pod tíhou pandemie koronaviru byl Dakar pro účastníky v jistém směru i únikem od všechních starostí. „Všichni jsme se báli testování těsně před startem rallye. Ale v okamžiku, kdy jsme měli výsledek negativní, z nás všechno spadlo. Samozřejmě jsme museli v bivaku nosit roušky i v rámci vlastního týmu, ale úplně jsme vytěsnili myšlenky na dění doma a ty dva týdny jsme si mohli myslet, že je svět normální. O to větší byl pak návrat do reality," usmál se hořce Prokop.

S celým týmem nasbíral spoustu zkušeností pro další ročníky. Dakar se mu už totiž dávno vryl hluboce pod kůži, a i přes všechny nástrahy se na nejtěžší maratonskou soutěž hodlá vracet. „Dokázali jsme zrychlit. Vozidlo, i já s navigátorem Viktorem Chytkou," lebedí si Prokop. „Ale zase mě překvapilo, že jsme ztráceli v písku. A dosud jsem nedokázal analyzovat důvody," přiznává český pilot.

Do další práce vložené směrem k Dakaru jej žene sen vybojovat pozici v první pětce. „Víme, že auto musí být ještě silnější a snést větší nálož. Zejména z hlediska poloos, protože nebýt etapy, kde jsme rozbili tři v jednom okamžiku, mohli jsme o tu pětku jet. Ztratili jsme totiž padesát minut, a přitom stáli na dohled cílové fotobuňce," vybavuje si hořký okamžik Prokop.

Přípravu na další ročník zásadně pozmění. „V první polovině budu jezdit soutěže mistrovství světa WRC na šotolině. Vozidlo na Dakar budeme upravovat a závodit začne až v průběhu podzimu," říká Prokop a očekává zásadní změny i v samotné soutěži. „Letos už měla být zapojená Dubaj, příští ročníky by nemusely být jen v režii Saúdské Arábie, což by závodu dodalo na dobrodružství. A jisté úpravy lze čekat i třeba v rámci samotné kategorie automobilů, protože při současném nastavení pravidel je demotivující bojovat s buginami, kterým nestačí ani nejlepší pilot maratonských soutěží Násir Al-Attíja."