Článek
Po pravdě šílená jízda. Během ní jejich kamionu Karlovi přestaly fungovat brzdy a postupně se přidaly i další technické těžkosti. Ale přesto se kamion podařilo dostat do cíle v čase, který stačil na postup výš. Martin Macík, František Tomášek a David Švanda tak mohou být spokojeni.
„Byl to nervák. Ale radost převládá. Každopádně jedna z nejtěžších etap, Dakárek," komentuje pilot královskou etapu s úsměvem.
Martin Macík v 10. etapě Rallye DakarVideo: Big Shock! Racing
S kamionem, který si mechanici týmu sami postavili v sedlčanských dílnách, stráví další bezesnou dakarskou noc. Už poslední. Vědí, že nad ránem si zase plácnou a s klidným svědomím vůz předají posádce, která má jasnou taktiku. „Furt plnej! A pokusit se krátit náskok posádek před námi. Zároveň ale dál platí, že jedeme hlavou, nejdeme přes hranu. Chceme dojet zdraví," říká Macík, který si se svými spolujezdci letos poprvé vyzkoušel, jak se otvírá trať.
Vyšší tlaky do gum
„Užitečné je, že startuješ po dvou minutách, ale stejně jsou před tebou auta a motorky, které práší a které musíš předjíždět. Zároveň před sebou nemáš stopy, takže je potřeba víc navigovat," líčí navigátor František Tomášek.
Mechanik David Švanda má z celé posádky asi největší spánkový deficit, navíc prst otlačený z neustálého dofukování pneumatik. „Dávám Martinovi do gum vyšší tlaky, abychom neudělali pneumatiku. Pak je jízda samozřejmě o něco tvrdší, ale my to zvládneme, Karel většinou taky a nemusí se zbytečně zastavovat," směje se palubní mechanik Švanda.
Byl to fičák! Jeli jsme bez předního skla, hlásí posádka Martina Macíka po etapovém vítězství.Video: Facebook Martina Macíka
Každopádně posádka si závod dál užívá a s tratí je spokojená. Dočkala se obtížného Dakaru, který jí vyhovuje.
„Trať je skvělá. Extrémně náročná, tvrdá, občas rychlá, občas technická. V každé etapě se vystřídá několik povrchů, kterým musíš přizpůsobit styl jízdy. Děláš to nejlepší, co umíš, a prostě letíš dál, jak to jde," líčí Macík.
