Článek
„Před závodem jsem měl náskok na Francouze Pierra Courroye, který startuje s McLarenem v kategorii GT, dvanáct a půl bodu. Stačilo by mi tak i třetí místo, ale on do Slovinska nepřijel, tím mi situaci usnadnil. Tedy zdánlivě... Před závodem jsem byl hodně nervózní, aby neselhala technika, nebo se nestalo něco neočekávaného. Tým mechaniků našeho týmu Ennoble Racing ale připravil auto opět skvěle. Po startu ze mne nervozita spadla a už jsem se soustředil jen na trať," říkal do telefonu spokojený evropský šampión.
Na titul útočil v předchozích letech už několikrát, ale vždy mu radost zkazil nějaký problém s vozem. „Tentokrát jsme absolutně nic nepodcenili. Po srpnovém závodě ve Švýcarsku kluci auto rozebrali, všechno zkontrolovali, co bylo třeba, to vyměnili. Věděl jsem, že auto je v top formě, ale nikdy nevíte, jaká náhoda zasáhne, a já jich zažil už moc. Až v Praze muselo být slyšet, jak mi spadl kámen ze srdce, když jsem projel cílem jako vítěz závodu a šampión. Splnil se mi obrovský sen," přiznal.
Lukáš Vojáček
Ennoble Racing
Poslední závod letošního šampionátu se jede za čtrnáct dní v Chorvatsku. „Pojedu tam, i když nemusím. Sluší se, abych se s nejúspěšnější sezónou v kariéře loučil na trati. Navíc v říjnu se jede v Itálii závod šampiónů, ten se pořádá jednou za dva roky. Účast mám jistou, teď ještě zbývá, kteří tři čeští jezdci pojedou se mnou, protože tahle show se jede i jako závod reprezentačních týmů," pravil Vojáček.
Na dotaz, který z letošních závodů mu nejvíc utkvěl v paměti, odpověděl jednoznačně. „Samozřejmě ten poslední, kterým jsem dovršil cestu za titulem. Velmi si cením triumfu doma ve Šternberku. Závod Ecce Homo je něco jako ve formuli 1 Monako nebo Monza. Výhry tady si cení i zahraniční jezdci. Za ty roky, co jezdím, jsem se ale naučil pokoře a vážím si každého vítězství, protože žádné není lehké," zdůraznil český král evropských kopců.
