Ze Švýcarska za slávou. Čeští teenageři vyrazili s medailí dobývat NHL

Jaro 1990. Vzpomínáte? Začaly vycházet zakázané knihy, v kinech se promítaly trezorové filmy a lidé konečně mohli svobodně cestovat. Sportovní život se ale nezastavil, i když se na nějakou dobu ocitl trochu stranou zájmu.

Trenéři Pavel Wohl a Stanislav Neveselý chystali v nových poměrech hokejovou reprezentaci na světový šampionát a v jejich hlavách se zrodil smělý plán. Do Švýcarska s sebou vzali i trio osmnáctiletých teenagerů: Jágr, Reichel, Holík. Ti se pražskému publiku pohromadě představili už v zápasech s vítězi Stanley Cupu Calgary Flames na podzim 1989. Moc dobře se vědělo, jak jsou tihle kluci šikovní.

Před odjezdem na MS vznikla také ikonická fotografie budoucích hvězd. Všichni tři seděli s nohama nataženýma na stolku. Holík měl na sobě tričko s Michaelem Jacksonem, Reichel polokošili s logem Flames a mezi nimi hleděl na fotografa Jágr s typickou černou ‚dekou' na hlavě.

Všichni tři o pár měsíců později nastartovali své zámořské kariéry, zápasy s kanadskými profíky jim ale už tehdy na jaře otevřely oči. V Hradci Králové s nimi Československo prohrálo už v přípravě 3:5.

„Měl jsem z nich takový vítr, že jsem se je bál potkat dokonce i v civilu," popisoval Jágr svou příhodu s útočníkem Timem Hunterem, před kterým samou nervozitou utekl ze záchodu.

Kanadská sestava v Bernu byla plná slavných jmen. Šéfoval jí Steve Yzerman, energii dodával Theoren Fleury, obranu řídili Paul Coffey a Al MacInnis, samé legendy. A k nim další skvělí hráči: Doug Lidster, Doug Gilmour, Joe Nieuwendyk, Mark Recchi, kterým na lavičce velel charismatický Dave King.

Během šampionátu probíhala v tehdejším parlamentu tzv. pomlčková válka, ze které vzešla Česká a Slovenská Federativní republika (ČSFR). A hokejoví reprezentanti novému státu ostudu nedělali. Po čtyřech výhrách na úvod na ně ale čekala Kanada a dostavil se i stejný výsledek jako před MS - 3:5.

Jágra tehdy nejvíc zaujal Fleury, který ho při každém střídání osekával hokejkou a k tomu stereotypně nadával: „Fuck, fuck, fuck..." Až později se nejproduktivnější Evropan dějin NHL dozvěděl, že duel z 22. dubna 1990 byl pro něj i významným testem před blížícím se draftem.

„V Bernu se byl podívat také trenér Pittsburghu Bob Johnson a ten dal hráčům Penguins za úkol, ať do mě trochu šlápnou," líčil ve své autobiografii Jágr, který hrál na mistrovství s číslem 22 a celoobličejovým krytem z plexiskla.

Hlavně mazák Coffey, který měl za sebou skvělou edmontonskou éru se třemi získanými Stanley Cupy, nechápal, proč má Pittsburgh zájem zrovna o dětsky vyhlížejícího Čecha. „Viděl nás před zápasem, jak s Albym hrajeme fotbal a jenom kroutil hlavou," vybavil si Jágr.

Do finálové skupiny postoupilo československé mužstvo ze 4. místa, ale hned na její úvod připravilo Kanaďanům překvapení. Holík ve 27. minutě zvyšoval na 3:1 a favorit v poslední třetině stačil už jen snížit.

Nejlepší zápas odehráli čeští teenageři proti Švédům, ačkoli začátek byl katastrofický. V 5. minutě byl stav 0:3! Obránce František Procházka ale unikátní střelou z půlky snížil a ve třetí části tým ČSFR seveřany zmáčknul.

„Padali jsme tam na hubu," líčil Jágr, který v přesilovce dával na 3:4 a posléze nabídl v 54. minutě gól na 4:5 Reichelovi. O necelou minutu později srovnal na konečný stav Oto Haščák, jeden z pětice Slováků v národním týmu.

Remíza před posledním zápasem udržela naději na titul, těsná porážka se Sovětským svazem by přivolala stříbro. Výsledek 0:5 ale znamenal konečné třetí místo. Pořád to však byla medaile...

Česká juniorská formace dala během turnaje celkem devět branek a všem bylo jasné, že ve světě se její členové neztratí.

„Já ale taky zjistil, že vlastně neumím střílet. Obzvlášť, když jsem pozoroval Yzermana...", zkritizoval se Jágr. Jeho svobodnému rozletu vstříc slávě ale v tu chvíli už nic nebránilo.