Článek
Co vás vedlo k tomu, že jste odešel do zámoří?
Vždy bylo mým snem a cílem odejít do Ameriky hrát hokej.
Česko jste opustil v osmnácti letech. Bylo vaším cílem v zámoří kromě hokeje třeba studium?
Do zámoří jsem šel hrát především hokej. Prošel jsem juniorkou a poté nižšími profesionálními soutěžemi. Dá se tedy říci, že jsem si tím splnil svůj sen. Co se týče studií, v té době jsem neměl dostatek informací o možnostech studovat, proto jsem nad tím nepřemýšlel.
Kdy vás napadlo, že začnete pomáhat mladým hráčům?
Před osmi lety, když jsem skončil aktivní kariéru a rozhodl se, že zůstanu natrvalo v USA. Nějakou dobu jsem se sice věnoval i jiným činnostem, ale vždycky jsem věděl, že chci dělat práci spojenou s hokejem. Když přišla tato nabídka, tak jsem neváhal a přijal ji.
Tvrdíte, že kanadsko-americký systém mládeže je nejlepší na světě. Můžete rozvést důvody, proč si to myslíte?
Mají velmi dobře nastavené hokejové soutěže včetně vzdělávacího systému. V mládežnických kategoriích hrají hráči ve svém ročníku a soutěže jsou rozděleny do několika výkonnostních úrovní. Do nich jsou hráči zařazeni na základě hodnocení několika trenérů při výběrech, tzv. try-outech. Akademické týmy U16 a U18 hrající dorostenecké soutěže mají rovněž skvělou úroveň. Připravují a vychovávají hráče do juniorských soutěží.
Jak to přesně funguje?
Systém je jednoduchý. Od mládežnických kategorií až po U16 a U18 se v USA i Kanadě hraje nejvyšší soutěž AAA a PrepSchool soutěže. V USA pak hráči přechází do USHL nebo do NAHL (juniorské soutěže) a z těchto soutěží jsou vybíráni na univerzitu. Ty hrají univerzitní soutěž NCAA, je pouze pro hráče „amatéry", tedy pro ty, kteří nikdy nebyli pod smlouvou v klubu a rovněž nesmí mít „agenta", ale pouze zastupujícího poradce. Hráči, kteří si vyberou jít do kanadské juniorky CHL, však tímto přichází o možnost studovat v USA na NCAA, neboť v této soutěži hráči dostávají peníze a veškeré vybavení. Jedna z výhod kanadské juniorky CHL je, že hráči mají za každou odehranou sezónu zaplacený rok na USports University v Kanadě, kde můžou dále pokračovat v hokeji na top úrovni a u toho dosáhnout vzdělání. Také si mohou po skončení v CHL jít zkusit zahrát profesionální soutěž a pokud se vrátí do 12 měsíců, tak nepřicházejí o možnost studovat na zmíněné kanadské univerzitě.
Který systém je lepší?
Jak americký, tak kanadský jsou velmi kvalitní. Americký je navíc velmi prestižní. Oba systémy po hráčích vyžadují maximální přístup jak v hokeji, tak ve studijních výsledcích. Vědí, že do NHL se dostane jen pár vyvolených, a proto hráčům nabízí možnost kvalitního hokeje a vzdělání.
Jak je vůbec reálné se v takové konkurenci dostat do NHL?
Čeští hráči sní především o NHL, kdežto hráči v USA a Kanadě jsou vychováváni tak, že se díky hokeji mohou vzdělávat. A čím lépe hrají a mají dobré studijní výsledky, tím mají vyšší stipendium na budoucí vysokou školu. NHL berou jako něco navíc. Více si uvědomují statistiky draftovaných hráčů.
A ty jsou?
Třeba v provincii Ontario se na draft dostane ročně zhruba 0,16 % hráčů z ročníku (počítáno od začátku jejich kariéry až po U18) a kariéru v NHL z nich udělá jen 0,02 %. Z kanadské CHL se na draft NHL pak dostane 6 až 8 % hráčů. Rodiče i hráči tato čísla znají a vědí, že dostat se do NHL je velmi těžké. Proto mají plán B, a to je vzdělání.
Co byste doporučil mladým hráčům po příchodu do zámoří?
Já všem hráčům říkám, že musí respektovat tři základní faktory, bez kterých v zámoří nelze fungovat. Tím prvním je to, že co řekne trenér, je svaté. To hráči musí uznávat. Když po tobě trenér něco chce, tak to prostě udělej. I když se ti to nelíbí a máš jiný názor. Druhým faktorem je odmakat každý trénink a zápas na 100 %. Být první na ledě a poslední odcházet z ledu. Poslední pravidlo je nestěžovat si, nebrečet. Spousta hráčů je zde vystavena psychickému tlaku a trenéři sledují jejich charakter. Chtějí především odolné a pracovité hráče.
S čím mívají hráči ze začátku problémy a na co si mají dát pozor?
Myslím si, že největší rozdíl je v nasazení a pracovitosti hráčů na trénincích i v zápasech. S tím mají ze začátku hráči z Evropy největší problémy. Pak zde samozřejmě můžou být problémy technického typu, jako je menší hřiště, nebo nasazení hráče na jiném herním postu, než dosud hrál. Je zde naprosto běžné, že hráč, který hrál celou svou dosavadní kariéru levé křídlo, je najednou zařazen na centra nebo pravé křídlo. U někoho bývá zpočátku problémem samozřejmě i jazyková bariéra. Každý potřebuje čas na aklimatizaci, někdo kratší, někdo delší. Zkušenost mám ale takovou, že tento plán se hráčům i rodičům velmi zamlouvá.
