Článek
Respekt ano, strach ne. „Vykali jsme mu, ale měli jsme pocit, že je jeden z nás, choval se k nám jako kámoš, ale s velkým respektem jsme k němu nahlíželi. Když jsme si sedli a dali pivo, nebáli jsme se s ním pokecat o různých věcech. U něj jsme třeba neznali teplotu. Teplůtku? Tu vypotíš," vzpomínal zase bývalý obránce Jiří Šlégr.
Kouření, ostuda na Světovém poháru 1996, kde byl Hlinka jako člen výkonného výboru hokejovéhio svazu, i zlomené ruce. Ke všemu měl Hlinka svůj přístup. Když si Šlégr zlomil ruku v Trenčíně, „léčil" ho trenér americkou páskou a šlo se hrát. Když si zlomil ruku Ručinský před mistrovstvím světa, Hlinka vyřešil situaci po svém. Rozstřihl sádru, lékař mu dal obstřik a skončilo balení, Ručinský odehrál celý světový šampionát.
Na začátku své kariéry ho zažil také Reichel, který si dodnes pamatuje na hraní karet a kouření v autobuse. „Přišla chvíle, kdy potřeboval kouřit. Někteří hráči u nás taky kouřili. Jak on si zapálil, tak si zapálili všichni vzadu. To jsou příhody, který už asi nikdy nebudou," pověděl s úsměvem Reichel. „Hrál s námi karty, on byl hravej a bylo mu úplně jedno, že je trenér," přidal se Ručinský.
Nebylo ale vždy veselo. „Dostali jsme v Německu sedmičku a on, že nás vezme autem. To neznělo moc dobře. V autě to začalo, dával nám čočku. Cesta nebyla moc příjemná, za hranicemi jsme asi na dvě hodiny zastavili," vzpomínal Ručinský. „Donesli nám paňáky a Růča povídá - já to nepiju, pane Hlinka a on, budeš muset začít," dobarvil další historku Šlégr.
