Článek
Neomrzí se Zlatá hokejka, když už jste ji získal po tolikáté?
Vzpomínám si, že mezi deset nejlepších jsem se poprvé dostal v roce 1990 a i po těch šestadvaceti letech je to pro mě pořád obrovská pocta.
Bral jste to tak vždycky?
Každý mladý hráč, a já nejsem výjimka, mávne rukou a řekne si: „Jo, zase další Zlatá hokejka." Ale až přijde čas na to shrnout, co jsme na tomto světě prožili, a budeme svým kamarádům v hospodě vyprávět své zážitky, určitě jim můžeš říct: „Heleďtese, v tomhle roce jsem byl nejlepší hokejista České republiky." To může říct jen málokdo.
Brankář Detroitu Petr Mrázek, který letos skončil v anketě o nejlepšího českého hokejistu čtvrtý, říkal, že dokud budete hrát, Zlatou hokejku vždycky vyhrajete...
Možná mě chtěl vyprovokovat, abych už skončil. Nevím, jak to jinak chápat (směje se). Jsem rád, že to řekl, ale nemyslím si, že by to byla úplně pravda. Petr má našlápnuto na to, aby příští rok nebo v dalších letech vyhrál.
Kromě úspěchu na domácí scéně jste tento týden zabodoval i v NHL, kde jste získal Mastertenovu trofej za oddanost hokeji. Udělala vám radost?
Každá cena, kterou získáš, je skvělá a výjimečná. O tom není pochyb. Tato je jiná, než jsem dostával předtím. Není přesně vysvětlený, proč by ji měl dostat ten a ten hráč. Většinou ji dostávali hráči, kteří se vrátili na led po životním traumatu nebo trablích.
Což u vás neplatí...
Já jsem jeden z mála, který vyhrál za oddanost, dlouhověkost a lásku k hokeji. Padesát procent lidí řekne, že si ji nezasloužím, druhá půlka zase tvrdí, že kvůli oddanosti k hokeji ano.
I kvůli vašemu vítězství této ceny jaksi zapadlo, že v Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže jste obsadil skvělé sedmé místo. Čekal jste to?
Když jsem to viděl, byl jsem mile překvapený. Rád bych novinářům a odborníkům poděkoval. Na druhou stranu si moc dobře uvědomuju, že už nejsem hráč, jakým jsem dřív býval. Roky přibývají, a i když hlava chce a chuť by ještě byla, tělo na to nechce slyšet. Je jedno, jak hokej miluješ a co pro něj uděláš, ale tělo nemůže fungovat jako ve dvaceti letech.
Možná máte pravdu. Jenže skončit takhle vysoko je ocenění vaší tvrdé dřiny...
Dostat tolik hlasů a skončit sedmý v Hart Trophy je možná cennější, než když jsem ve svých nejlepších letech skončil na druhém nebo třetím místě.
Nerozmyslel jste i pod dojmem podařené sezóny svůj konec v národním týmu, který jste oznámil loni po domácím MS v Praze? Nechcete se přeci jenom s reprezentací rozloučit až po zářijovém Světovém poháru? Pamětníci-finalisté Kanadského poháru z roku 1976 v čele s Josefem Augustou vás v přímém přenosu Zlaté hokejky lámali, abyste tak učinil...
Ale já jsem se o konci v reprezentaci nerozhodl ze dne na den. Naopak jsem nad ním přemýšlel delší dobu. A našel jsem hned několik důvodů, proč bude lepší, když na Světový pohár nepojedu.
Tedy?
Loňské mistrovství v Praze byla z mého pohledu ta nejlepší tečka, kterou jsem si mohl přát. Škoda, že se nevyhrála jakákoliv medaile, přesto to bylo nejlepší rozloučení s českou reprezentací a nechtěl jsem ho měnit. Dalším důvodem je, že v mém věku je velice složité se v létě připravit na další sezónu. Vypadnout ze zápasového tempa je pro mě rok od roku těžší a těžší. Nebyl bych to já, nebyl bych se svým výkonem spokojený, což je třetí příčina odmítnutí národního týmu.
Renomovaný zámořský magazín The Hockey News napsal, že Češi na Světovém poháru skončí poslední. Vaše odpověď?
Takové prognózy budou před každým turnajem. Je to názor několika novinářů. Každý z nich si ho utváří podle pohledu na soupisku, podle pohledu na hvězdy týmu a roli hráčů. Jenže my sportovci víme, že se rozhoduje na ledě. Už několikrát se stalo, že podceňovaný tým dokráčel k vítězství. Tak jako my na olympiádě v Naganu, kdy se nám všichni vysmívali, tipovali nás na poslední místo a my nakonec brali zlato.
Říkal jste, že s přibývajícím věkem je příprava na další sezónu čím dál náročnější. Budete ji proto letos nějak měnit?
Hlavně se soustředím na důležité věci. Nikdy jsem neměl kondičního trenéra, všechno jsem si dělal sám. Chuť mám možná ještě větší než dřív, nemám tolik vedlejších zájmů. Ale hlavní rozdíl s přibývajícím věkem je v tom, že musíš víc odpočívat. Jenže den se nedá natáhnout, pořád má 24 hodin.
Je potěšující, že během léta nemusíte řešit novou smlouvu, když jste se na ní s Floridou dohodl v dostatečném předstihu?
Je to výhoda a jsem za ni rád. Ve Floridě se mi hrozně moc líbí, tenhle tým má budoucnost. Třeba nebudu dostávat tolik prostoru na ledě, záležet bude jen na mně. Musím hrát tak, jako by každý můj další zápas měl být ten poslední.
Pojďme na závěr ještě k hokejovému Kladnu, jehož jste většinovým majitelem. Jak probíhala jednání Rytířů s Chomutovem ohledně odkoupení extraligové licence, která nakonec nedopadla?
Tlačil nás čas, na druhou stranu to bylo docela zajímavé jednání. Primátor města Kladna prohlásil, že se chceme dostat do extraligy sportovní cestou.
Věříte tomu?
Hlavně bych byl rád, aby neshody mezi mnou a městem Kladno vymizely a obě strany přistoupily na společný cíl, kterým je dostat se do extraligy. Město Kladno dodalo jednatele, kterým se stal Pavel Patera. Já do kádru moc nemluvím. Budu se snažit z větší části pokrýt rozpočet. Škoda je, že zatímco Chomutov má silné sponzory a dostává peníze od města, o Kladnu se to říct nedá.
