Ohromující, rozplýval se mladý Fin. Pokračovatel zlaté ságy roztrhal osvědčený ruský scénář

"Tohle je něco velkého pro všechny Finy. Ohromující... Neuvěřitelný pocit. Zasloužili jsme si zlato a teď si to všichni pořádně užijeme," říkal rozesmátý útočník Kapanen po boji a všech nezbytných ceremoniích.

Jeho gól se jistě vepíše do pamětí nejen finských fandů. "Rozhodl jsem se, že to přes jejich beka zkusím. Pak mi vyšla finta na brankáře, dostal jsem ho, kam bylo třeba, a tak jsem obkroužil branku a skóroval," líčil šťastný Kapanen momenty, po nichž už jen shodil rukavice i přilbu a jásal.

Po 93 sekundách prodloužení tak dal zapomenout na kritiku, jíž čelil po minulém MS, kde dal jediný gól. Lépe to pro něj nevypadalo ani na tomto šampionátu, ale druhým gólem na turnaji devatenáctiletý forvard všechno změnil.

Alespoň zčásti si vynahradil, že na něho v úvodu sezóny nezbylo místo v kádru slavných torontských Maple Leafs v NHL. Jen na farmě v AHL si zahrál v Torontu, a to za Marlies, odkud měl otevřenou cestu na šampionát, kde navázal na dílo předků. Dědeček Hannu byl jako kouč u triumfu na dvacítkách v roce 1998, otec Sami se v roce 1995 dočkal seniorského zlata.

Rusové přitom měli nakročeno k tomu, aby znovu předvedli to, co je spasilo ve čtvrtfinále s Dány. Prodloužení také zachraňovali na poslední chvíli a v přídavku udeřili. Velký obrat se jim zdařil proti Američanům v semifinále. Tentokrát jim zbyly jen slzy a nezměrný smutek. „Ukázali jsme ale zase, že dokážeme bojovat do poslední sekundy," podotkl obránce Ivan Provorov. Smutně... Ale bez extempore. Vše skončilo nanejvýše vzteklým odhozením rukavic či přilby.

Finové slaví druhý titul za poslední tři turnaje dvacítek, celkově čtvrtý v historii. Po triumfu z ledna 1987 se výběr Suomi radoval následně v letech 1998, 2014 a letos, přičemž kromě prvního zlata z bývalého Československa se Seveřanům podařilo pokaždé rozhodnout v prodloužení. Rusové prohráli své třetí finále v řadě. Na zlato čekají od roku 2011.

K radosti Finů, kteří zlaté opojení mohli vychutnat v domácím prostředí. Stejně jako před 18 lety. Tentokrát s 13 479 diváky v hledišti helsinské Hartwall Areny.

„Byla to šance, která přichází jednou za život - při finále mistrovství světa na domácí půdě. Všechno bylo naprosto fantastické," radoval se další útočník Sebastian Aho.

Vítězové měli v kádru i velký příslib do budoucna. Hned tři hráči ročníku 1998, útočníci Jesse Puljujärvi, Patrik Laine a bek Olli Juolevi, patřili k oporám. Puljujärvi byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem MS a vyhrál kanadské bodování se 17 body (5+12), Laine skončil třetí. "Individuální ocenění jsou ale jen takovým bonusem," prohlásil Puljujärvi.

Kapanen nebyl jediným potomkem slavného otce na tomto MS... Tolik hokejistů, jejichž tátové patřili mezi esa NHL, se na MS do 20 let už pěkně dlouho nesešlo. Bývalý Jágrův spoluhráč z NY Rangers, Švéd Michael Nylander, mohl sledovat hned dva ze svých šesti potomků, syn kanadské legendy Ala MacInnise zase nastupoval za USA.

Starší z Nylanderů William byl smolařem šampionátu. Sice přijel jako nejproduktivnější hráč AHL, kde nastupuje za Toronto Marlies, a stihl i otevřít skóre úvodního zápasu se Švýcary, jenže vzápětí pro něj po faulu Egliho MS skončilo. S otřesem mozku mohl jen sledovat, jak září jeho o dva roky mladší bratr.

Jméno Alexander Nylander už mají zapsané v blocích snad všichni skauti. Měl by být prvním vybraným Švédem letošního draftu NHL. „Každý táta je hrdý na děti, když se jim daří jít v jeho šlépějích," uvedl Nylander pro Aftonbladet na adresu svých synů. William závěr MS neviděl na vlastní oči, musel na přání klubu odcestovat na léčení za oceán a neviděl tak slzy v očích bratra, když pro Tre Kronor zhasl nejprve finálový a pak i medailový sen.

Tažení amerického týmu pozorně sledovaly hned tři legendy. Keith Tkachuk byl historicky prvním v USA narozeným hráčem, který se stal nejlepším střelcem sezóny NHL (1996/1997 v dresu Phoenixu). Syn Matthew geny nezapře, na MS dal šest gólů. „Dva bratranci už NHL hrají, já bych se k nim rád přidal od podzimu. Pro nás všechny je táta vzorem," řekl.

Ryan MacInnis přišel na rozdíl od otce na svět ve Spojených státech, a tak za ně i hraje. Táta, jenž je členem Síně slávy NHL, byl při utkání s Kanadou rozpolcen, komu fandit. „Nakonec ale zvítězilo srdce rodiče a byl jsem rád," usmál se po vítězství USA 4:2. Také Ryan Donato hraje pod přísným dohledem otce, který pro něj volil cestu přes univerzitní hokej. „Jsem na Harvardu šťastný," prohlásil mladý Američan.

Kapanen, který hraje s Williamem Nylanderem za Marlies, stihl tátu Samiho dokonce potkat v ligovém dresu v Kuopiu. „Když jsme si zahráli spolu, došlo k pomyslnému předání rodinné štafety," říkal pyšně otec, jenž má doma celkem čtyři medaile z MS. Úspěšně pak držel palce synovi při finále...