Článek
„Výsledky, které dosahují v posledních letech mládežnické reprezentace, absolutně nenaplnily očekávání, s nimiž byly akademie zakládány," říká natvrdo Geffert a připomíná i pokles počtu draftovaných českých hráčů do NHL, zejména v prvních dvou kolech.
Českému hokeji se už delší dobu nedaří vychovávat rozdílové hráče. Podle Gefferta totiž celý projekt akademií nefunguje ani jako výběrový program. „Nic takového neprobíhá. Nerozhodujeme se pro nejlepší, ale jen vybíráme ty, kteří nejsou horší. Místo hladových štik vytahujeme z rybníku líné kapry a pořád čekáme na zázrak," postrádá kvalitu i odhodlání něco změnit bývalý útočník Sparty a národního týmu.
„Pořád si něco namlouváme, ale pojďme si už konečně připustit nízkou dovednostní připravenost hráčů, kteří do akademií míří. Červnové motorické testy ukázaly, že až osmdesát procent z nich zaostává i ve fyzické zdatnosti," uvažuje Geffert, podle nějž lze objevit v akademiích i šikovné mladé hokejisty. „Jen velmi malý počet ale vybočuje z průměru. Obecně platí, že všichni jsou na podobné úrovní a neliší se ani jejich návyky," doplňuje svůj kritický pohled.
Těžké najít společnou řeč
Jenže jeho diskuse se šéftrenéry mládeže z různých klubů ukázala složitost cesty ven z neutěšené situace. Každý si hlídá jen svůj zájem. Základ je v tom, že chybí konkurenční prostředí a hráči tak většinou neudělají v tréninku nic navíc, aby se sami zlepšovali. „Akutně potřebují konkurenční prostředí, aby věděli, že na jejich místa se tlačí jiní. Přijde mi až trapné, když kluk odejde v dorosteneckém věku do Finska a překvapeně zjišťuje, že se tam trénuje intenzivněji a každý na sobě maká," mínil pardubický šéftrenér Petr Hemský.
Odráží se ve všem i společenská atmosféra. „Nám třeba dobře funguje spolupráce se školou, ale jen díky tomu, že jsme narazili na ředitelku, které je nadšencem pro hokej, a proto je vůči nám i vstřícná. Záleží tam hodně na přístupu rodičů, ale všechno je to především o motivaci hráčů, přístupu a zodpovědnosti sama za sebe, aby prostě nespoléhali jen na talent," doplňuje Petr Haken, jenž má na starost přípravu mládeže v Mladé Boleslavi.
Svaz tam ale svoji úlohu v nějakém zastřešování či podpoře nevidí. „Hráč přece musí být v tomto věku už sám od sebe motivován. Nikdo mu nebrání, aby na sobě makal a když doma trénink šidí, což mu v cizině už neprojde, tak je to především jeho osobní ostuda," namítá Geffert.
Zeštíhlení přichází pozdě
Podobné semináře jsou plné silných řečí, především lidé ze svazu při nich vědí, co je všechno špatně, ale hokej dělají pořád stejně a realita je úplně někde jinde. Než se svaz odhodlal od sezony 2022/23 k zeštíhlení mládežnických soutěží, tak všechny ligy rušením sestupů bobtnaly a zbytečně se promrhala spousta let.
„Akademií bude nově maximálně šestnáct podle licencí a za mě potřebují diferenciovanou podporu, k níž se většina klubů ale nepřipojila," říká Geffert.
„Potřebujeme vědět s jakou částkou lze do projektu akademií počítat, to ze svazu nikdy nezaznělo," brání se Pavel Zubíček, sportovní manažer mládeže brněnské Komety. „U nás je pořád zakořeněná socialistická představa spravedlnosti, že všichni musejí dostávat stejně," namítá Geffert
„Především ale nemáme takovou hráčskou základnu, aby nám hrálo elitní mládežnické soutěže 24 klubů. Jediné, co zlepší situaci, je vytvoření konkurenčního prostředí, v němž si hráči výkonem šlapou na paty, což vyeliminuje takové lemplíky," míní šéftrenér vítkovické mládeže Darek Stránský. „Posuzovat úspěšnost mládežnických trenérů by se neměla ani tolik podle umístění jejich výběru v soutěžích, jako spíše kolik vychovají hráčů pro vrcholový hokej," přemítá Zubíček.
Zatím neprůchodným problémem způsobujícím napětí v českém prostředí je odstranění takzvaných tabulkových cen za hráče, pokud mění dres. „Přijde mi nemorální platit za amatéry, odstupné bych zavedl až za hráče s profesionální smlouvou. Volnější pohyb by asi všemu prospěl," dodává Geffert. „Musí tam být přirozená pyramida. Bez malých klubů v regionu, kde hráči rostou, to určitě nepůjde. Byl bych pro férové vypořádání," uvažuje Hemský.
