Článek
Zklamalo vás hodně, když vás po tréninkovém kempu poslali hrát nižší ligu?
To ani ne, já byl na tuhle variantu připravený. Bavili jsme se o tom i s Tomášem Plekancem, že může nastat, takže jsem s tím i počítal.
Jakých bylo těch šest týdnů na farmě v Lavalu?
Ze začátku se člověk rozkoukává, je tam hodně mladých hráčů a ten hokej je takový neuspořádaný, na ledě se hodně lítá. Trenéři tam ale se mnou pracovali i individuálně a za to jsem byl vděčný.
O AHL se říká, že je dost individualistická, každý tam honí jen body, aby ho co nejrychleji povolali do prvního týmu.
Takhle jsem ji nezažil. Byla tam super parta. Kdyby to mezi hráči nefungovalo, tak nikdo ani ty body sbírat nebude.
V Lavalu s vámi nastupovalo i dost hráčů se zkušenostmi z NHL jako Taormina, Carr, Holland, Terry... Bylo na nich znát, že jsou na farmě nespokojení?
To jsou kluci, kteří už vědí, o co jde, ale hodně zklamaný byl hlavně mladý Rus Nikita Ščerbak, který si myslel, že udělá první tým. Pak se sice dočkal pozvánky, ale brzy se zranil.
Můžete ještě připomenout, jak se to seběhlo, když vám oznámili, že máte dorazit za Canadiens?
Pozdě večer ve Winnipegu, kde jsme hráli proti Manitobě, si mě zavolali trenéři a řekli mi, že jsem povolaný do Montrealu. Takže jsem dostal nějaké instrukce, brzy ráno nasedl na letadlo a přes Minneapolis jsem přiletěl do Nashvillu. Spal jsem jen trochu a dorazil docela rozbitej.
Žádné mrazení z prvního startu v NHL nepřišlo?
To až po zápase, kdy jsem koukal, co mám v telefonu zpráv, a když se mnou chtěli mluvit novináři. Tam mi to trochu došlo. My se ale bavili s Plekym nebo s Jardou Špačkem, že ono se na tu premiéru vlastně ani připravit nedá, to se musí zažít. Na nějakou velkou nervozitu jsem zatím neměl čas.
Špaček hrál v obraně Canadiens více než dva roky, probírali jste spolu, na co si dát pozor?
Bavili jsme se o Montrealu, ale i o NHL celkově. Já jsem hlavně rád, že je tu Pleky, který mi hlavně ze začátku hodně pomohl. To vždycky potěší, že máte vedle sebe tak zkušeného hráče a navíc Čecha.
Hrál jste extraligu, KHL, startoval na dvou světových šampionátech. Připravilo vás to dostatečně na NHL?
To se nedá říct, ten styl je úplně jiný. To zažijete jen na mistrovství světa proti Kanadě, takovou tu přímočarost, která je v NHL úplně běžná.
Po mistrovství vyrazili do zámoří hned čtyři obránci z české reprezentační sestavy, sledujete teď peripetie svých kolegů?
Přejeme si to nejlepší. S Honzou Ruttou, který se skvěle chytl v Chicagu, jsem v kontaktu ob týden. Moc bychom přáli i Radimu Šimkovi, aby se dočkal startu za San Jose.
Rutta říkal, že mu pomohly zkušenosti. Ve 27 letech už není vyjukaný, jako by byl třeba v devatenácti. Jak je to ve vašem případě?
Vždycky záleží na okolnostech. Na draft se chodí hlavně po mistrovství světa osmnáctek a my tehdy žádný pěkný hokej nehráli. Ale jsem za to rád, že jsem mohl růst v české extralize a v Plzni s takovými osobnostmi, jako jsou Martin Straka, Tomáš Vlasák, Jarda Modrý. Ale i v Rusku jsem potkal skvělé hráče.
Jaká esa na vás zatím udělala největší dojem v NHL?
Určitě Filip Forsberg z Nashvillu, ten je neskutečně rychlý. A taky Panarin z Columbusu, ale toho už jsem znal z ruské reprezentace.
Sledoval jste detailně od začátku sezóny výkony Canadiens, kterým start vůbec nevyšel? Říkal jste si, že by pozvánka mohla přijít o to dřív?
Ono to nejde nesledovat, protože všude se mluví jen o hokeji. Ale já jim spíš přál, aby se rychle zvedli, protože vždycky je lepší hrát za tým, kterému se daří, než jít někam, kde to neklape.
Stihl jste už trošku prochodit Montreal?
Právě že se snažím nikam moc nechodit. Znám pár restaurací, vidím, že jsem se ocitl v krásném městě, ale na procházky snad ještě bude čas. Přítelkyni ale vzaly partnerky kluků z farmy na výlet, takže toho viděla víc než já.
Takže teprve zjišťujete, jak je to v Kanadě s popularitou hokejistů? Plekanec pomalu nemůže vyjít na ulici, aby ho hned někdo nezastavoval...
To jsem s ním zažil v létě, kdy jsme se byli podívat na tenise. Ale mně osobně se to ještě nestalo.
Jak se zatím vyrovnáváte s nahuštěným programem? Hrál jste v sobotu, v pondělí, ve středu, ve čtvrtek...
Snažím se hlavně maximálně odpočívat a pokud možno úplně vypnout hlavu. Proto jsem strašně rád, že je tu se mnou přítelkyně, takže přijdu na jiné myšlenky.
Vidíte svoji současnou misi v prvním týmu jen jako časově omezenou? Do sestavy se má brzy vrátit po zranění nejzkušenější bek Shea Weber.
Hmm... Teď už hrál i David Schlemko. Až tam bude i Weber, tak to bude ještě složitější, ale nezbývá než dokázat na ledě, že na to mám.
Co je pro beka v současné NHL nejsložitější, vyrovnat se s rychlostí, vstřebat herní systém?
Tady každý ví, kde má v daný čas být a kam může přihrávat. Pokud z toho jeden člověk vypadne, tak je z toho gól nebo šance nebo aspoň rychlý protiútok. Musím pořád pracovat na zakládání útoků, na souhře s beky, s gólmanem. Je toho docela dost.
Pracují s vámi individuálně i u Canadiens? Nebo to probíhá všechno jen na tréninku?
Po každé přípravě na ledě se to většinou ještě rozdělí na útočníky a beky a jedeme speciální cvičení. Prostě se moc nezastavíte.
K Montrealu patří i všudypřítomná francouzština. Pochytil jste z ní něco?
Snad pár slovíček, rozluštím nějaké nápisy, ale o víc se nepokouším. Naštěstí tu všichni včetně novinářů mluví anglicky. Sice ji asi neumím tak dobře jako Honza Rutta, ale rozumím všemu.
