Kde byl Bill? Hokejový hrdina zmizel beze stopy. Záhada se vysvětlila až po jedenácti letech

I když byl výsledek 4:1 na zápasy pro Toronto, šlo o jedno z nejvyrovnanějších finále v dějinách Stanley Cupu. Všech pět zápasů dospělo do prodloužení, to poslední utnul Barilko po necelých třech minutách.

Pro čtyřiadvacetiletého beka to byl už čtvrtý triumf během pětiletého působení v Torontu. Na archvivních fotkách je vidět, jak ho spouhráči vzali na ramena a šťastný mladík dělá vítězná gesta na reportéry. Kdo mohl tehdy tušit, že za čtyři měsíce už bude po smrti.

Hokejové Toronto pod vedením trenérů Hapa Daye a Joea Primeaua zažívalo od konce války své nejoslnivější období. Maple Leafs z let 1947–1951 jsou považováni v dějinách NHL za druhou dynastii, tedy tým, který v počtu Stanley Cupů dominuje určitému období.

Hráči jako Syl Aps, George Armstrong, Max Bentley, Turk Broda, Tim Horton nebo Ted Kennedy si tehdy zasloužili místo mezi legendami.

Nakročeno k nim měl i Barilko, nebýt nápadu jeho zubaře Henryho Hudsona, aby si společně zaletěli na rybářský výlet do severního Quebeku. Letět se mělo 24. srpna 1951, návrat byl naplánován o dva dny později.

Barilkova matka později tvrdila novinářům, že syna nechtěla pustit. 24. srpna bylo totiž datum úmrtí jejího manžela, takže měla zlou předtuchu. „Byla jsem nepříčetná, že letí na ryby někam do divočiny. Řekla jsem mu, že radši zemřu, než abych ho pustila,“ líčila.

Let dvou rybářů k James Bay ještě proběhl bez potíží. Ty nastaly až při zpáteční cestě. Když se obránce Maple Leafs nevracel, bylo zalarmováno kanadské letectvo. Piloti dva měsíce prohledávali hustě zalesněnou oblast, ale marně.

Barilkovo zmizení leželo v následující dekádě na Maple Leafs jako kletba, na pozici nejlepšího týmu NHL je vystřídal Detroit.

Mezi fanoušky mezitím kolovaly nejrůznější fámy. Podle jedné z nich se hokejový hrdina dal na dráhu zločinu. Vzhledem k Barilkovu ukrajinskému původu se také říkalo, že za železnou oponou zasvěcuje do hokejových tajů sovětské hráče...

Až když v roce 1962 borci Toronta ve finále porazili Chicago a znovu zvedli nad hlavy Stanley Cup, byla jedenáct let stará hádanka rozluštěna.

O dva měsíce později totiž pilot helikoptéry Ron Boyd zahlédl u města Cochrane, asi sto kilometrů od Barilkova rodiště Timmins, trosky letadla a zalarmoval úřady.

V částečně ohořelém Fairchildu 24 byla dvě těla ještě připoutána k sedačkám. Závěry vyšetřování byly jasné. Havárii způsobila nezkušenost pilota v kombinaci se špatným počasím a přetížením letadla.

Barilko tak zůstal jediným hráčem, jenž v historii Maple Leafs nosil číslo 5. To bylo vyřazeno hned po jeho zmizení v roce 1951.

Vzpomínky na Barilka ale nevyprchaly. Na začátku devadesátých let úspěšná kapela The Tragically Hip vydala singl Fifty Mission Cap o nešťastném hokejovém příběhu. V Kanadě vyšlo o Barilkovi i několik knih.

Šťastná tvář torontského obránce na fotografiích je pro příznivce Maple Leafs nadále připomínkou vzdálených slavných časů. Radost ze Stanley Cupu je jim odpírána posledních 54 let.