Česká jednička draftu a její jízda na horské dráze. Nad nechtěnou groteskou už jen mávne rukou

"Pánové, tak tohle je neskutečnej borec," říkával o rodákovi z Příbrami jeho český zástupce Jaromír Henyš.

Už když do Bostonu letěl, věděl Štefan, který si do té doby stihl zahrát i 38 zápasů za áčko Sparty, že bude hodně vysoko. Ale tomu, že by se 26. června 1999 stal jedničkou, tehdy nevěřil ani jeho otec, který se s českými novináři vsadil o lahev whisky.

První tři volby měly Tampa Bay, Atlanta a Vancouver. Ještě než ceremoniál v bostonské aréně FleetCenter začal, byly ale oznámeny trejdy, za kterými stál generální manažer Canucks Brian Burke.

Jeho posedlost získat do Vancouveru obě švédská dvojčata, a to Henrika a Daniela Sedinovy, se zhmotnila do tří separátních výměn, které jsou dodnes považovány za jeden z největších manažerských majstrštyků v dějinách NHL.

Po nich bylo pořadí draftu následující: 1. Atlanta, 2. a 3. Vancouver, 4. New York Rangers.

Thrashers slíbili Burkeovi, že jako první nesáhnou po jednom ze Sedinů, a už když šla jejich delegace k mikrofonu, kamery v hledišti zabíraly Štefana.

Atlantský generální manažer Don Wadell od pultíku skutečně oznámil jméno osmnáctiletého českého útočníka, který se stal zároveň vůbec prvním draftovaným hráčem v klubových dějinách Thrashers. "Věděl jsem, že mě Atlanta chce," vyprávěl Štefan pro ESPN. "Měla druhý pick, jenže pak se uskutečnily ty trejdy a najednou byli Thrashers první. Tak jsem si říkal: A sakra..."

Štefan strávil sezonu 1998–99 v Long Beach Ice Dogs v IHL, kde ve 33 zápasech nasbíral 11 gólů a 24 asistencí. Ve větším počtu startů mu ale zabránil otřes mozku.

I tak ovšem skauti klubů NHL mluvili o dalším mimořádném talentu českého hokeje, který byl tehdy na vrcholu.

Štefanův agent Rich Winter po draftu vyslal svého spolupracovníka Stevea Kotlowitze do bostonských ulic, aby na oslavu sehnal české pivo. Kotlowitz překvapivě nedorazil s plzní nebo staropramenem, které v USA není zase takový problém koupit, ale s několika lahvemi jihlavského ježka...

Štefan zářil štěstím. Pokud by si jako první vybírala Tampa, rozhodně by jedničkou draftu nebyl. Lightning měli spadeno spíš na Pavla Brendla, který nakonec jako čtyřka zamířil k Rangers. Oba české talenty ale shodou okolností díru do světa neudělaly.

Štefan měl v nováčkovské sezoně bilanci 5+20, po pěti letech v NHL se dostal na 40 bodů, ale čekalo se od něj daleko, daleko víc.

V roce 2006 byl z Atlanty vytrejdován do Dallasu, zranění mu však dovolila nastoupit za Stars jen ve 41 zápasech, v nichž zaznamenal pět gólů. Ten šestý mu sklouzl z čepele hokejky osudnou lednovou noc v Edmontonu.

Na modré čáře tehdy Štefan obral o puk beka Bergerona a volným tempem ho vezl do prázdné branky, aby upravil na konečných 6:4 pro Dallas. Kotouč mu ale na nerovném ledě odskočil a další dění mezi mantinely připomínalo zrychlenou grotesku.

Štefan při brždění upadl a založil nechtěně protiútok Oilers. Domácí se na dvě přihrávky dostali před gólmana Turca a Aleš Hemský blafákem 2,1 vteřiny před koncem vyrovnal...

Na YouTubu od té doby viděly toto absurdní hokejové představení statisíce uživatelů. Nikoho už po letech nezajímá, že Dallas tehdy vyhrál na nájezdy. Štefan si uřízl ostudu, která se s ním pořád táhne.

Sezona 2006-07 byla jeho poslední v NHL, následně se upsal Bernu, kde chtěl zabojovat o návrat mezi elitu. Místo toho však v říjnu 2007 zlomeně oznámil konec kariéry. V pouhých 27 letech po 455 odehraných zápasech v NHL (64+124).

Soupis Štefanových zdravotních problémů v té době už zahrnoval kromě otřesů mozku (jeden z nich byl spojen s několikaminutovým bezvědomím) i zlomenou čelist, zlomený kotník, tříselnou kýlu, infekci v ruce, ale hlavně dlouhodobé problémy s kyčlí. Pokračovat prostě nešlo.

"Když jsem přišel k doktorovi, tak ostatním pacientům bylo kolem sedmdesátky. Endoprotéze jsem se snažil dlouho vyhnout, není moc lidí, kteří ji potřebují před čtyřicítkou," popisoval Štefan, který se pravidelně objevuje v žebříčcích nejhorších jedniček draftu historie třeba ve společnosti Alexandra Daiglea (1993) nebo Naila Jakupova (2012).

"Je pravda, že jsem neměl takovou kariéru, jakou jsem si vysnil. Ale nehodlal jsem kvůli tomu sedět doma a litovat se," řekl Štefan, který jako agent začal spolupracovat třeba s Michalem Neuvirthem nebo Pavlem Zachou.

"Sám jsem zažil vzestupy a pády, takže klukům dokážu pomoct, když mají složitá období. Hokej chápu i z jiné stránky," prohlásil Štefan.

Nad epizodou, díky které si ho pamatuje hokejový svět, po letech jen mává rukou. Jsou přece v životě daleko důležitější věci. Štefanova manželka Carolyn, s níž vychovává dva syny, bojovala s agresivní formou rakoviny prsu.

"Sice jsem kariéru ukončil v sedmadvaceti letech, ale díky tomu jsem mohl být víc s rodinou. Roky ubíhají rychle. Přál bych si, abych mohl hrát déle, ale na druhou stranu můžu dělat věci, ze kterých mám radost," vysvětloval Štefan svůj současný náhled na život.