Srdečné pozdravy z Moskvy. Detroit jako první odhodil zábrany, ruská pětka ho táhla na vrchol

Detroitu by se teď moc hodila sestava, jakou měl k dispozici právě před 24 lety legendární kouč Scotty Bowman, který se nerozpakoval poslat na led kompletní ruskou pětku: do obrany Vjačeslava Fetisova a Vladimira Konstantinova, do útoku pak trio Vjačeslav Kozlov, Sergej Fjodorov, Igor Larionov. Byla to pro NHL převratná chvíle, když v tomto složení vyjeli 27. října 1995 do zápasu s Calgary.

Slogan: "Tohle je naše hra," je základní kanadskou hokejovou poučkou. Už v roce 1972 ale hráči z hokejové kolébky poznali, že jejich dominance získává trhliny. Profesionály přehlížení 'mužici' ze Sovětského svazu při Sérii století vyplenili montrealské Forum a Phil Esposito, Bobby Clarke či Paul Henderson měli co dělat, aby zachránili kanadskou čest v moskevských odvetách.

Když ve východní Evropě zmizela železná opona, stali se hráči z bývalého SSSR součástí NHL. Během let si zjednali respekt i mezi staromilci, kteří za nejkrásnější hokejové chvilky považovali, když do sebe na ledě bez přileb bušili bezzubí chlápci s dřevorubeckou vizáží.

Do NHL vyrazili z Ruska hráči, kteří na evropském ledě neměli konkurenci a jen občas ztratili glanc v soubojích s Československem nebo se Švédskem.

Dobrodružným útěkem se dostal za moře skvělý střelec Alexandr Mogilnyj, svolení z nejvyšších míst ale nakonec dostaly i ty největší hvězdy jako Fetisov, nebo Sergej Makarov, kvůli kterému se v NHL dokonce měnila pravidla Calder Trophy pro nejlepšího nováčka, jelikož jí tento hokejový génius získal až jako jednatřicetiletý...

"Sergej byl ale úplně v pohodě. Měl jen problémy s angličtinou, takže jsem mu trochu pomáhal a pak měl k ruce i jednoho Rusa, který do Kanady emigroval," líčil pro Sport.cz Makarovův spoluhráč z Calgary Jiří Hrdina. "V CSKA Moskva měli hráči všechno nařízeno direktivně a kouč Tichonov je držel na krátkém vodítku. V Americe se najednou Sergej musel starat sám o sebe, na což nebyl zvyklý. Ale hokejista to byl famózní."

Rusové se v prvním období museli vyrovnávat i s úzkým ledem, který tolik nepřál jejich technické hře. A také se značnou nevraživostí zámořských hráčů, jejichž drsné zákroky vůči Rusům sudí mnohdy přehlíželi. Na Fetisova měl spadeno třeba kníratý Wendel Clark z Toronta, jenž moskevského veterána mnohokrát nevybíravě napadl.

Když bylo ale Rusů víc v jednom klubu a mohli hrát spolu, dokázali užaslému zámořskému publiku, že hokej nemusí být jen o nahazování puku na zadní mantinel.

"Byli jsme z jedné hokejové školy, takže jsme věděli, co máme dělat," řekl Fjodorov, první Rus a Evropan, který v roce 1994 získal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče základní části.

"Bylo to premiérově v historii, kdy se sešli jen Rusové v jedné pětce v NHL, takže si dovedete představit, jak jsme z toho byli pěkně nervózní. Ten tlak na nás byl slušný," líčil Larionov.

Premiéra proti Calgary ale obavy okamžitě odvála. Detroit vyhrál 3:0, skóre otevřel Kozlov a uzavřel ho v oslabení Larionov, dvě krásné asistence zaznamenal Fjodorov.

"Tihle kluci byli skvělí bruslaři, přihrávali si naslepo a stříleli mnohem víc než Kanaďané. Když se díváte na některé jejich góly, tak si jen protíráte oči, jestli je to vůbec možné. I teď po více než dvaceti letech," rozpovídal se na adresu kvintetu, který dával dohromady, kouč Bowman.

V roce 1997 pomohla ruská pětka vyhrát Detroitu Stanley Cup. Jen šest dnů po jeho zisku však utrpěl Konstantinov vážná zranění při automobilové havárii. Několik týdnů byl v kómatu a když Red Wings trofej o rok později obhájili, slavil se spoluhráči upoutaný na invalidním vozíku.

"Vyhráli jsme hlavně pro Vladiho," tvrdil Bowman. Na tyhle chvíle detroitští fanoušci pořád s dojetím vzpomínají. Současnost je pro ně totiž o dost krušnější.