Oslava v Omsku připomínala koncert Rolling Stones, říká šampion KHL Hrubec

Dost bujaré, už v šatně jsme pili z poháru, oslava se pak hodně rozjela. Rusové za to umí vzít. Silným zážitkem bylo, když jsme letěli z Balašichy tři hodiny do Omsku za fanoušky, které neměli celou sezonu domácí tým pro sebe a přišlo nás uvítat patnáct tisíc lidí. Vypadalo to jako na koncertu Rolling Stones.

Určitě, pro celý Omsk to byla velká věc a fanoušci za mužstvem stáli, i když kvůli rekonstrukci haly jsme celý rok museli hrát na předměstí Moskvy. Azyl v Balašiše nám svědčil, ale mistrovská oslava v Omsku byla úplně fantastickým zážitkem. Už na letišti nás uvítal dav lidí, jelo se do města, všude nám mávali lidé z balkónu, byly to nádherné okamžiky, když jsme před fanoušky zvedali Gagarinův pohár nad hlavu a užívali si tu radost s nimi.

Už v sérii proti Kazani jsme byli za jasného outsidera. Vedení klubu mluvilo o tom, že cílem je semifinále a my ji vyřadili a stálo proti nám ohromně silné CSKA. Trenér o finále mluvil jako o sérii frustrací, kdy se může stát, že budeme dělat všechno dobře, a přesto prohrajeme. Byli jsme díky tomu i dobře nachystáni mentálně a bylo jasné, že rozhodnou maličkosti. Naší velkou zbraní byl ale skvělý fyzický fond.

Také díky němu si mužstvo ohromně věřilo a jak jsme měli natrénováno, dokázali jsme hrát rychle a s ohromným nasazením. Také proto jsme v play off vyhráli všech šest prodloužení, protože soupeři kondičně odpadli a nám to furt jezdilo.

Musím říct, že kouč měl na mužstvo na obrovský vliv. Věřil mu a hráči dělali spoustu věcí pro něj. Přece jen bylo znát, že má 27 let odtrénováno a získal i Stanley Cup. Je navíc perfektní řečník, volí skvělá přirovnání i metafory a měl bavilo jeho motivační řeči slyšet dvakrát. Nejdřív v originálně v angličtině i potom při překladu v ruštině.

To je miláček Bohů, vítězný typ. Bavili jsme se, jak mě před dvěma lety svým nájezdem okradl o bronz v Bratislavě, tak mi říkal, teď uděláme něco spolu. Ale že to bude titul, to jsme možná nečekali ani jeden.

Cítil jsem se celé play off velmi dobře, to je fakt. Vůbec jsem nečetl noviny, odpojil jsem se i ze sociálních sítí a soustředil se jen na to, abych chytal puk. Prožil jsem si ale během sezony i těžké chvíle, kdy jsem se přes měsíc nedostal do branky. Nesl jsem to těžce. Trenér a moje blízké okolí mě ale přiměli k tomu, abych nedal hlavu dolů. Já se zakousnul a řekl jsem si, že teď vám to ukážu. Jel jsem tréninky na plné bomby, odmakal je neskutečně, a tak dobře fyzicky jsem ještě nikdy na play off připraven nebyl.

Když jsem přišel z Kunlunu, tak zejména fanoušci dost zřetelně dávali najevo, že nevidí důvod, proč tam jdu. Brzy ale bylo poznat, že když si je hráč získá svými výkony, stojí za ním. Sice byl pro nás domácí led v Balašiše, ale pro mě bylo překvapením, že Avangard má velkou základnu příznivců po celé zemi.

Třicítku měl Igor Bobkov, který už je v Omsku dlouho. Já to číslo nosím, protože jsem se narodil 30. června, ale tady jsem si vzal jedenáctku, protože syn i žena se narodili 11., tak jsem to zvolil podle nich. Šel jsem s netradičním gólmanským číslem proti proudu a přineslo mi štěstí.

Řešíme ji s agentem, chtěl bych mít brzy jasno. Gólmanské duši prospívá jistota. Netajím se tím, že bych rád zůstal v Omsku, z jejich strany je také zájem, takže se bavíme o podmínkách kontraktu, ale ještě se ozvaly další tři kluby z KHL. Na Ameriku jsem už asi starej, tam je trend mladých gólmanů, z NHL není ani žádná konkrétní nabídka.

Bavil jsem se o tom hodně se ženou, ale reprezentace se neodmítá. Ještě během pátku se mám spojit s trenérem gólmanů národního týmu Zdeňkem Orctem, abychom se domluvili, jak a kdy se připojím. Letadlo odsud do Prahy letí v pondělí a ve čtvrtek, tak uvidíme, jak se stihneme zabalit. Chtěl bych být u nároďáku co nejdřív, pokud o mě bude zájem. Během sezony mě klub pustil jen na moskevský Pohár prvního kanálu, o to větší mám chuť zachytat si na šampionátu.