Článek
V extralize jste působil ve dvou obdobích v Liberci, dále i v Karlových Varech, Mladé Boleslavi a naposledy v sezóně 2014/2015 v Pardubicích. Potom jste ještě hrál v ročníku 2015/2016 chvíli za švédské Västeras. Co jste dělal od té doby?
Postavil jsem si v Liberci centrum bruslení. A člověk, který v něm měl pracovat, mi tři hodiny před otevřením řekl, že si to rozmyslel. Najednou vznikly dvě varianty. Buď centrum zavřít, nebo to dělat sám. Situace mě donutila, že jsem přerušil hráčskou kariéru a dal se na jinou činnost. Jenže teď se naskytla šance vrátit se do extraligy. Vyčítal bych si, kdybych ji nevyužil. To je moje story.
Nechyběl vám přece jen hokej?
Ze začátku jsem na něj nemyslel. Měl jsem spoustu starostí, aby centrum fungovalo. Práce mě zaměstnávala natolik, že jsem se jí věnoval naplno.
Jak se váš přesun do Litvínova seběhl?
Po vzájemné komunikaci. Nejdřív to byl takový napůl hec, pak se začalo seriózně něco rýsovat. Věci nabraly rychlý spád a došlo se k závěru, že by mě v Litvínově rádi měli. Tak jsem řekl, že pomohu. To je všechno.
V litvínovském dresu jste debutoval proti pražské Spartě, v neděli jste odehrál i zápas v Olomouci...
Nastoupil jsem po dlouhé době, jsou to prakticky dva roky. Uznávám, že v duelu se Spartou jsem mohl být jinde, než jsem byl. Párkrát jsem nesmyslně odpálil puk, jak jsem nemusel. Ale to je otázka herní praxe. Kámen se obrousí. Mám už něco odehráno, snažím se vnést do hry trochu klidu.
Jak vidíte výhled směrem ke zbytku sezóny?
Věřím, že si tým sedne. Jen nás tady víc nových, co jsme přišli v minulých dnech. Když se zápas odmaká, máte šanci vyhrát. Prohrát se může s každým, ale pokud odevzdáte maximum, nikdo nemůže říci půl slova.
