Straka dělá v Plzni čest svému příjmení

„V Plzni je Straků spousta. Táta má tři bráchy, děda také sourozence. Martin Straka a jeho bratr Michal, který taky hrál hokej, mají zase své rodiny. Občas z legrace tvrdím, že teď hraju pod strejdou, ale trenérovi bych to do očí neřekl," líčí 25letý hokejista, jenž podobným dotazům na spojení se slavným jmenovcem čelil už za oceánem.

„V Americe ještě před draftem si mě skauti proklepávali a chtěli zjistit i víc, než co vidí na ledě. Skoro všichni se tehdy ptali, jestli mám s Martinem něco společného," přiznává Straka. „Možná je to zajímalo i proto, že viděli stejné místo narození a čistě teoreticky bych jeho syn být mohl, kdyby si mě pořídil ve dvaceti," směje se.

Do Ameriky odešel Petr Straka ještě v juniorském věku, ale v NHL si zahrál jen tři utkání v sezóně 2014/2015. „Beru to jako ohromný štěstí. Fakt byla klika, že si mě Philadelphia vybrala do sestavy. Bylo to doma a pro mě je důležité, že jsme všechny tři vyhráli, nezažil jsem žádnou deku," vypráví.

Dodnes si pamatuje detaily prvního střídání při své premiéře proti Phoenixu. „Byl jsem ve třetí lajně a při přerušení jsem šel ze střídačky na buly ve středním pásmu. Připadal jsem si jako v tunelu, ani nedokážu přesně popsat, co jsem cítil," vypráví.

Než ještě došlo na vhazování, poklepal Straku kapitán soupeře Doan po chráničích a zeptal se, jestli skutečně hraje první zápas. „Odpověděl jsem mu, že jo, a on mi hned gratuloval. Hráč takového formátu se zachoval úžasně, přitom proti němu stál nějaký zobák. Fakt mě ohromil, byl jsem až trošku dojatý, ale potom, když padl puk, tak to přešlo," vybavuje si český hokejista. V ten okamžik věřil, že má v NHL dobře našlápnuto, a doufal, že přijde ještě další šance. „Bojoval jsem o ni na farmě další roky marně," přiznává. „Přitom když mě Flyers podepsali, tak jsem doufal, že si mě budou chtít víc ohrát, ale bohužel se to nestalo," říká.

V nižší AHL zůstal i poté, když byl vyměněn do New Jersey. „Minulou sezónu jsem hned první zápas po Vánocích dostal pecku do hlavy a byl jsem pak sedm týdnů mimo s otřesem mozku. Během té doby šli nahoru do Devils kluci, kteří hráli na mém místě," vykládá. Při návratu z marodky už jeho pozice na farmě v Albany ale nebyla tak silná jako předtím. „Začal jsem být docela nalomenej k návratu a dopadlo to takhle, že jsem zpátky doma," pokrčí rameny.

Věří, že s návratem a volbou Plzně udělal správné rozhodnutí. „I kdybych měl někdy pochyby, jako že zatím nemám, tak nemá smysl se užírat něčím, co by, kdyby. Spíš se snažím v Plzni dělat čest svému příjmení," říká Straka. Hrát dlouhodobě na farmě bylo však i pro něj psychicky náročné. „Graduje to časem. Čím jste tam déle, tím víc se projeví to napětí. Dva roky jsem nevnímal žádný tlak, že musím, ale když pak patříte k těm starším a šance pořád nepřichází, tak to dá hlavě trošku zabrat," tvrdí.

„Pro nás Evropany je to celé ještě těžší v tom, že za oceán všichni jdeme kvůli NHL, jenže okolo nás jsou potom kluci z Kanady a Ameriky, kteří jsou šťastní i za jednocestný kontrakt v AHL," uvažuje. Postupně však zjistil, že spoustu věcí nemá úplně pod kontrolou a hokejový osud v zámoří ovlivňuje spousta faktorů. „Někdy prostě nejste v pravý čas na správném místě, ale ničeho nelituju."

Pro Straku nebylo v létě úplně snadné vyjet po osmi letech zase na evropské kluziště. „Musel jsem si zvyknout zpět na širší hřiště, ale i na trošku jiný styl hokeje. Jak je tady víc místa, tak kolikrát koukám až splašeně kolem sebe a snažím se odehrát puk, abych nedostal ránu, a najednou vidím, že tam mám ještě dva metry od mantinelu místa. Až se toho úplně zbavím, budu hrát ještě líp," říká útočník, jehož těší, jak parádně Plzeň šlape a vyhřívá se nyní v čele tabulky. K útočnému řádění Škody zatím přispěl pěti góly.

„Nemá cenu řešit osobní statistiky, ale přiznávám, že hraju daleko radši zápasy, než abych se předváděl někde na tréninku. Nechci říct, že bych na to neměl morálku, ale pro mě je zápas úplně jiný adrenalin. Už příprava na něj, i ta mentální, u mě probíhá úplně jinak než na trénink. Nevím, jestli je to tak správně a jestli to trenéři rádi uslyší, ale prostě to tak mám," prozrazuje na sebe. „Není to tak, že bych něco šidil, tréninku dávám sto procent, ale v zápase jedu na sto dvacet," usměje se.

Ještě dřív, než Straka absolvoval extraligovou premiéru v dresu Plzně, prožil si reprezentační debut. V srpnu odehrál dva mezistátní zápasy proti Slovensku. „Splnil jsem si dětský sen o NHL, ale nároďák je prostě nároďák. Člověk hraje za svoji zemi. Pamatuju si Nagano, tehdy mi bylo šest a pak třikrát zlato na mistrovství světa, tehdy hokej všichni žrali," vzpomíná.

„Samozřejmě když se pak něco nepovede, tak je to zase něco jiného, ale i na kritice je vidět, že v Česku mají lidi pro hokej vášeň," vypráví Straka a váží si toho, že do Třince na jeho první reprezentační vystoupení dorazili rodiče, kteří ho vždycky podporovali. „Když jsem se dostal do NHL, bylo to nečekané a dost narychlo, tak nestihli přijet, ale poctivě vše sledovali po nocích. Táta je úplný hokejový šílenec, ten koukal i na AHL, když jsem tam hrál, a chodil celou sezónu spát ve čtyři, v pět ráno. Ten mi fandí za všech okolností," přiznává.

S napětím nyní může Straka sledovat, jestli se jeho jméno objeví i příští týden v reprezentační nominaci na listopadovou Karjalu. „Vím, že jsem tady dlouho nebyl na očích, a musel bych asi v extralize výrazněji zářit, abych mohl reálně myslet na další starty. Neříkám, že to je nesplnitelný, ale musím být trpělivý a odvádět co nejlepší hokejovou práci pro Plzeň," uvažuje.